Kovářství - řemeslo, jež provází lidi tisíce let. Toto umění hrálo důležitou roli ve vývoji lidstva. V dřívějších dobách byl kovář součástí každé vesnice. Bez jejich umu by venkovské grunty nebyly schopny absolutně fungovat.
Historie kovářství
Schopnost zpracovávat železo byla jedním z důležitého hlediska, podle kterého se určovala vyspělost civilizace. Kovář byl vlastně umělec, který vyráběl předměty potřebné ke každodennímu životu. K tomu, aby lidé mohli lovit, obstarat si potravu, bojovat nebo se bránit potřebovali služeb kováře. Jen ten uměl vyrobit potřebné nástroje.
- Kovářství v době železné – k velkému rozmachu došlo ve 12. století před naším letopočtem. Řemeslo kovářské se rozšířilo na území Asie a jižní Evropy. Začalo se nejvíce používat železo, které se zpočátku pouze dováželo. Hutě jako takové začaly vznikat o něco později. Na začátku tohoto rozvoje byly objeveny nové techniky, jako např. sekání kovu, pěchování a tepání, nýtování a hlazení povrchu. Vzhledem k tomu, že kováři opracovávali hlavně měkkou ocel, byla objevena i technika tvrzení.
- Kovářští mistři – Největšími mistry tohoto řemesla byli Keltové. Nejčastěji vyráběli ocelové meče, ale vyráběli také klíče, zámky a další výrobky tohoto typu. Kováři byli pro společnost nepostradatelní, proto jich stále přibývalo.
- Kovářství za doby Římanů – Díky kvalitním zbraním, které vyráběli Římané, vyhrávali tolik bitev. Inspirovali se z antického Řecka, a později i Kelty. Kováři byly vyráběny příbory, nářadí, umělecká díla i psací náčiní. Proto se kovárny již v tomto období staly specializovanými vždy na určitý typ předmětu.
- Slovanské kovářství – V 7. století našeho letopočtu převzali kovářské umění i Slované. Během mnoha let toto řemeslo postupně zdokonalovali. Kovářské řemeslo se později rozdělilo na dvě odvětví. Kovářství ve městech a kovářství na vesnici. Na vesnici se spíše zabývali výrobou užitkových nástrojů a kováním podkov, ve městech spíše uměleckému kovářství, které se zabývalo hlavně vzhledem výrobků. Samozřejmě ani funkčnost výrobků nesměla být opomenuta.
- Kovářství jako umění – V 6. – 12. století se ve střední Evropě začal rozvíjet románský sloh. V tuto dobu se kovárny začaly specializovat na zbraně. Ovšem s příchodem gotiky se vše změnilo. Kováři se začali zaměřovat na vzhled výrobků a začali také kovem zpevňovat různé předměty jako např. truhly, ale i obyčejné dveře. Pouze vesnické kovářství se dál zaměřovalo na užitkové výrobky. V průběhu 12. století se z řemesla kovářského oddělili příbuzné obory jako např. zámečník, zbrojíř, puškař, nožíř nebo klempíř.
- Vrchol a úpadek kovářského řemesla – Kovářské řemeslo se dostalo na vrchol v polovině 17. století. V období přezdobeného baroka se do měst dostali umělečtí kováři. Oblíbenými technikami bylo plátování, svařování a nýtování. V pozdním baroku a rokoku se pohlíželo už jen na dekorativní účel. Funkčnost ustoupila do pozadí.
Na konci 18. století postupně nahrazovala ruční práci tovární výroba, proto začalo kovářské řemeslo upadat. V 19. a 20. století se kovářství stalo nepotřebným řemeslem. To se však změnilo v 70. letech minulého století, kdy bylo kovářství znovuzrozeno. Lidé si stále více začali cenit kvalitní ruční práci a produkty tohoto řemesla postupně opět zdobily nejednu domácnost. Z typického kovářského řemesla vzešla profese umělecká.
Partner projektu je Skupina ČEZ
Publikováno: 24. 2. 2020
