Umělečtí štukatéři a historické budovy

Co je fasáda pro štukatéra

Jedná se o vnější obal budovy, který plní funkci ochrannou i estetickou. Fasáda je vystavena nejrůznějším vlivům. Působí na ni např. vítr, přílišné teplo či naopak chlad nebo plísně. Musí plnit požadavky požární bezpečnosti, působí jako ochrana proti úniku tepla, nebo jako protihluková ochrana.

Historie štukatérství

• Románský sloh - Tento sloh vznikl v Itálii a do českých zemí se dostal v 11. - 13. století. Fasády těchto staveb jsou typické svým kamenným zdivem, které nebylo omítnuto. Uplatňuje se nepřeberné množství ozdobných prvků. Používaly se i ozdobné portály staveb, které byly tvořeny pomocí ústupkového ostění.
• Gotický sloh - Tento sloh se vyvíjel ve Francii v 12. - 14. století. I zde převládá kamenné zdivo, které není omítnuto, avšak proti slohu románskému jsou stavby v tomto slohu více zdobnější. Například u církevních staveb se velice často objevuje vnější opěrný systém. Fasáda bývá hodně zdobená. Používají se různé kamenické prvky.

• Renesance - Na našem území se tento sloh objevil v 15. - 17. století. Typický je návrat k antickému umění a velice často se objevují prvky, jako jsou arkádové ochozy a kopule. Základním znakem renesance jsou štíty na domech.
• Baroko - Na území českých zemí propuklo baroko v 17. - 18. století. Fasády byly hojně zdobené a používaly se nejrůznější dekorativní prvky, jako např. římsy, nadokeníky, štukové reliéfy či balustrády.
• Klasicismus - Tento sloh k nám pronikl v 18. století. Je charakteristický svým geometrickým řešením, střídmostí nebo souměrností. I v tomto období se často používaly antické prvky. Charakteristické byly hlavice sloupů či pilastrů. Štíty domů měly většinou tvar trojúhelníku a na fasádách se používaly římsy nebo rozety.

• Historismus - jedná se o souhrnné označení pro sloh neorománský, neogotiku, neobaroko, neorenesanci a neoklasicismus. Tento sloh se rozšířil v 19. století a na našem území je spojen s národním obrozením. Fasády jsou projevem původních stavebních slohů. Nejznámějšími budovami tohoto období jsou Národní muzeum a Národní divadlo.

Architektonické prvky na fasádách

Historické fasády se napříč uměleckými slohy projevují základními architektonickými prvky, které měli na svědomí mistři cechu štukatérského.

• Hlavní římsa - Tato římsa je okapová nebo korunová a jedná se o horizontální prvek, který dělí stěnu a podstřeší. Jedná se o dekoraci, která má i ochrannou funkci. Chrání stěnu před deštěm.

• Kordonová římsa - Jedná se o patrovou či pásovou římsu, která vizuálně dělí průčelí budovy na jednotlivá patra. Zpravidla je umísťována na místě, kde se nachází stropní konstrukce.
• Šambrána - Typický plastický prvek vytvářející orámování dveřních nebo okenních otvorů v průčelí.

• Bosáž - bosované zdivo je plastická napodobenina kvádrového zdiva. Existují různé druhy tohoto architektonického prvku např. nárožní bosáž nebo pásová bosáž.

• Nadokeník - Jedná se v podstatě o nadokenní římsu. Její tvar může mít podobu trojúhelníku, půlkruhu či obdélníku. Prostor mezi nadokeníkem a oknem bývá zpravidla zdoben bohatými dekorativními prvky.

• Lizéna - Jsou to svislé či vodorovné pruhy, převážně hladké. Používali se pro členění fasády.
• Pilastr - Jedná se o plastickou atrapu sloupu, která má pouze dekorativní efekt. Ve spodní části je zdoben patkou a vrchní část obsahuje hlavici.

Partner projektu je Skupina ČEZ