Současnost kovářství má umělecký ráz

Kovářství v současnosti

V současné době má kovářské řemeslo spíše umělecký charakter. Nevymizela však ani jeho klasická forma, ale stala se pouze okrajovým řemeslem. Současní klasičtí kováři pracují spíše jako podkováři. Kromě vystudované školy, kde se naučí klasické kovářské techniky, se musí také vyznat v koních, protože jim dělají takzvanou koňskou pedikúru.  

Naopak velkého rozmachu se v současné době těší kovářství umělecké. S mistry svého oboru se můžeme setkat nejen na historických jarmarcích a vánočních trzích. Stávají se stále vyhledávanějšími díky jejich kvalitní práci. Dnešní umělecké kovářství jde ruku v ruce s dobou. Sleduje moderní trendy a často spolupracují i s designéry. Umělecké kovářství přitahuje stále více pozornosti. Toto povolání v sobě snoubí umění podmanit si kovy, jejich tvarovatelnost a poddajnost. Zároveň z nich umí vytvořit komplexní a do detailu propracovaná mistrovská díla.

Umělecký kovář musí být nejen silný, aby si uměl kov podmanit a zpracovat jej, ale také musí mít i dávku jemnosti, aby své umělecké dílo dokázal vymyslet a vytvořit.

Zdobící techniky

Neodmyslitelnou součástí každého výtvoru je zdobení a povrchová úprava. Výsledný efekt našemu oku lahodí a je neméně důležitý než kvalita a funkčnost. Povrchová úprava chrání výrobky před oxidací a tedy degradací materiálu.

• Zdobení - tyto techniky plní funkci estetickou i ochrannou. V převážné většině případů se jedná o povrchovou úpravu pokovováním.
• Umělé vytváření oxidů - jedná se o zdobící techniku v uměleckém kovářství. Na povrchu výrobku se uměle vytvoří chemická oxidace. Tímto se mohou dosahovat různé barevné odstíny kovu. Chemická oxidace se může provádět různými způsoby např. namáčením výrobku do roztoku sirnatanu sodného a octanu olovnatého. Touto technikou se docílí tmavě červeného odstínu. Samozřejmě je nutné aplikovat ochrannou vrstvu, neboť oxidace nechrání materiál před jeho degradací vzhledem k povětrnostním podmínkám.

• Koroze materiálu - stále častěji se používá technika kontrolovaného přirozeného či umělého rezivění. Získávají se tím zajímavé povrchové struktury, avšak na výrobek je nutné opět nanést ochrannou vrstvu, která zabrání dalšímu nepříznivému rezivění materiálu.
• Pokovování, zlacení, stříbření nebo cínování - jedná se o používané kovářské zdobící techniky. Zajistí nejen dostatečnou ochranu před nepříznivými povětrnostními vlivy, ale mají i estetický charakter.

• Leptání - používá se především u drobných předmětů jako zdobící technika. Leptání může být pozitivní, kde dochází k vyleptávání ornamentu do materiálu, nebo negativní, kde ornament, kterého chceme docílit, před kyselinou chráníme. Vyleptává se okolí ornamentu a ten posléze vystoupí do popředí.
• Nielování - jedná se o zastaralou techniku, která se v dnešní době prakticky nepoužívá. Je to vlastně dodatečná úprava povrchu, která následuje po leptání.
• Taušírování - pracná a náročná zdobící technika, která se dnes objevuje jen při restaurátorských prací. Jedná se o velice přesné zaklepávání taušírovacího pásku do připravené rýhy, která má vyzdvižené okraje. Získává se tím zlatý popřípadě stříbrný ornament.

Perspektiva tohoto řemesla stále nevymizela. Hodně lidí vyhledává práci uměleckých kovářů, která se stává součástí jejich obydlí. Poptávka přichází i z oblasti rekonstrukcí historických objektů. Řada výrobků, které byly dříve klasickou prací kovářů, zvládne dnes strojní výroba. Tyto výrobky jsou sice levnější a lehčí než od mistra kováře, avšak jejich životnost není zdaleka tak vysoká. Pokud by takovou věc vyrobil opravdový mistr svého řemesla, sloužila by lidem po celý zbytek jejich života.     

Partner projektu je Skupina ČEZ