Štukatéři jsou řemeslníci, kteří provádí práce štukatérské i omítačské. Dokážou si poradit s úpravou povrchů nejen v interiérech, ale také dodávají stavbám konečný venkovní vzhled. Umí si poradit s různými používanými materiály. Jejich zručnost je až obdivuhodná. Tito řemeslníci si totiž hravě poradí také se zhotovením štukatérských prvků za pomoci šablon či metodou modelování.
Současnost štukatérského řemesla
Žijeme v době, kdy klasická řemesla nemají mnoho následovníků. V současné době se štukatéři dělí na řemeslníky, kteří zvládají výrobu standardních fasádních profilů, nebo na umělecké štukatéry, kteří přijímají zakázkovou výrobu i opravu historických staveb. Štukatéři se uplatní při práci uvnitř interiéru stejně jako při práci na vnější fasádě. Současní řemeslníci se musí umět orientovat také v normách a stavební dokumentaci.
Používané tradiční omítkové materiály
- Hliněné malty - nejstarším materiálem, který se používá pro vyplňování stěn je hlína. Tento materiál se používal již v pravěku na proutěné konstrukce. Jak šel čas, zvyšovaly se také požadavky hliněné směsi a tudíž i její vlastnosti. Kromě již zmíněné hlíny se začalo do vody přimíchávat také vápno.
- Vápenné malty - vápno je těsně po hlíně nejstarším používaným pojivem při výrobě malty. Vzniká pálením vápence. Jakmile se pálené vápno smíchá s vodou, vznikne tím vápno hašené. Jedná se o hustou kašovitou hmotu. Posléze se tato směs smíchá s pískem a vznikne malta. Při používání malty probíhá proces karbonizace, to znamená, že malta reaguje s oxidem uhličitým. Ten je přítomný všude okolo nás v ovzduší. Při karbonizaci vzniká uhličitan vápenný, díky kterému se malta stává pevným a ve vodě nerozpustným pojivem.
- Sádrové malty - sádra vzniká pálením sádrovce a rozlišujeme dva základní druhy. Jedná se o sádru rychle tuhnoucí, která se používá pro omítkové směsi a sádra volně tuhnoucí, která se používá na podlahoviny a tvrdě broušené omítky. Sádrové malty se v našich klimatických podmínkách pro fasádní omítky používaly zpočátku méně, neboť jejich trvanlivost nebyla příliš vysoká. Postupem času byla sádro-vápencová malta zpevňována např. boraxem, a tyto malty zaznamenaly širší uplatnění.
- Malty na bázi hydraulických pojiv - prvním hydraulickým pojivem je hydraulické vápno. Vzniká pálením vápence s vyšším obsahem hydraulických součástí, což je oxid hlinitý. Díky tento součástem získává malta schopnost tuhnout nejen na vzduchu, ale i pod vodou. Druhým hydraulickým pojivem je cement, který vzniká pálením vápenců a hlinitých jílů. Štukatéři nejčastěji používají cement pucolánový či portlandský.
U uměleckého štukatérství je velký důraz kladen na rozlišování barev a různých barevných odstínů, rozlišování i drobné nerovnosti povrchu. Tito řemeslníci musí mít požadovaný rozsah zrakového pole i prostorové vidění, musí umět rozlišovat tvary předmětů, mít konstrukční a prostorovou paměť, praktické myšlení a hlavně musí být pečliví a precizní.
V této době je štukem nazývaná jemná maltová směs, která se v tenké vrstvě nanáší na omítku. Jedná se o finální úpravu. Složení této směsi je odlišné od složení historického.
Cit pro zpracování materiálu je také žádanou vlastností každého štukatéra. Velmi důležitý je také výběr vhodného materiálu, který by měl být dostatečně jemný, aby se dal dobře zpracovat a zachoval bezvadný stav fasády po desítky let.
Největší výzvou pro dnešní štukatéry je oprava historických budov, protože musí najít způsob, který staří štukatéři použili. I když je tato práce velmi časově náročná, dokážou uchovat práci starých mistrů a uvést budovu do původního stavu.
Filcování omítky je u nás v dnešní době velmi oblíbenou povrchovou úpravou. Nejčastěji se požívá vápenný štuk. Tento štuk se připraví z 1/3 vápenného hydrátu a z 2/3 jemně mletého vápence nebo jemného křemičitého písku.
Partner projektu je Skupina ČEZ
Publikováno: 10. 3. 2020
