Na čtyři týdny se dostal do přístavního města Portsmouth na jihu Anglie, díky spolupráci Střední odborné škole uměleckořemeslné v Praze 9 a její spolupráci s programem Erasmus+. Měl tak možnost vyzkoušet si řemeslo, které studuje, v jiné zemi a jiných podmínkách.
A jak Pavel Hásek popsal svůj zážitek?
Dostal jsem se do malé, zavedené kovárny, kde jsem mezi třemi dalšími lidmi pracoval pod vedením zkušeného kováře, Petera Clutterbucka. Provoz kovárny se zaměřuje na zakázkovou výrobu bran, plotů a specifických jednorázových objednávek. Pracovní náplň se den ode dne lišila. Vyzkoušel jsem si mnoh činností - od čtení technického výkresu, přesného měření, kování, řezání, práci s autogenem (zapalovali jsme s ním výheň), svařování migem a elektrodou, až po manipulaci s těžkými objekty (při rekonstrukci historické tramvajové zastávky). Celé se to odehrávalo v příjemné spolupráci s Johnem, Patrickem a Peterem. Od každého jsem se mohl naučit něco jiného a každý týden ve čtvrtek jsme to shrnuli v hospodě u limonády.
Jako první pracovní úkol mi do ruky dali technický výkres brány, kterou po mě chtěli vyrobit pro zakázníka. Po rozplánování práce a rozkreslení brány na křivou betonovou podlahu jsem si vybral materiál a pustil se do toho. Kromě kování jsem dostával i rady ohledně sestavení, postupu práce a svařování, kterého jsem si užil spoustu.
Díky tomu, že jsem si mohl poprvé projít proces výroby většího projektu podle návrhu, jsem se naučil dobře si rozvrhnout práci, najít nejefektivnější a nejjednodušší řešení, využívat naplno prostředků, které byli k dispozici a improvizovat. A to vše s asistencí zkušených řemeslníků. Při kování jsem neměl problém dosáhnout požadovaného tvaru, velikosti a finišování povrchu. Kromě anglického jazyka a přízvuku, na který jsem si musel zvyknout, jsem zjistil, že řemeslo je v podstatě všude stejné. Bydleli jsme v podkroví třípatrového řadového anglického domku, kde jsme potkali další studenty z programu. Nejdříve jednu Němku, poté dům obsadili Slováci a jedna česká učitelka z Ostravy. Všichni byli skvělí a Wendy (naše hostující žena) se o nás skvěle starala, co se týče jídla.
Přes týden jsem chodil každý den do práce a víkendy byly ve znamení společných výletů, jejichž průběh jsme si určovali sami. Dostali jsme se do Salisbury, Brightonu, část z nás jela i do Londýna. Na to všechno a na výdaje za jídlo, pití i suvenýry nám stačily peníze z grantu, který jsme dostali. Ten nám zároveň pokryl letenky, ubytování a MHD dopravu po Portsmouthu.
Kvůli stáži škola zorganizovala přípravné kurzy, na kterých jsme si společně zopakovali gramatiku, základní slovní zásobu, vyzkoušeli si různé sociální situace, a mohli se učit jak od učitelky, tak od sebe navzájem. Bylo to dobré pro prohloubení jazykových znalostí.
Největší radost mám z toho, že jsem dodělal bránu podle standardů dílny, ve které jsem pracoval. Před mým odjezdem byla poslána na barvení, u montáže už jsem ale bohužel nebyl. Peter mi však přeposlal email od zákazníka, který vyjádřil spokojenost s mou prací. Zároveň mi Peter nabídl, že mě kdykoliv rádi uvidí, můžu si u nich něco vyrobit, pokud budu mít chuť a půjdu zrovna kolem, a že zajdeme na limonádu, jak se objevím, Peter platí. Díky pobytu jsem změnil svůj názor o Angličanech. Jejich způsob života a chování ve mě zanechalo stopu, takže se doteď omlouvám, když třeba o někoho ťuknu na ulici. Mají trefný smysl pro humor, často byl na moji adresu. A smálo se mi i počasí. První den po příjezdu pršelo, tak jsem si v Primarku koupil deštník, další tři týdny bylo sucho.
Střední odborná škola uměleckořemeslná - škola s tradicí, ve které je 10 jedinečných uměleckých řemesel. Možnost pro ty, kteří chtějí zhotovovat rukodělné výrobky starými postupy nebo restaurovat historické památky.
Partner projektu je Skupina ČEZ
Publikováno: 25. 3. 2020
