Keramika je neskutečně široký obor, spadá do něj celá oblast výroby na hrnčířském kruhu, modelace, formování, odlévání, ale také nepřeberné množství způsobů dekorace, například oxidy kovů, glazurami, engobami, obtisky nebo razidly. A zásadní je také způsob výpalu keramiky, který může probíhat v elektrické nebo plynové peci stejně jako v peci na dřevo. Způsob výpalu výrazně ovlivňuje charakter a vlastnosti keramických výrobků.
V následujícím článku nás keramička Karolína Bathory seznámí s technikou výpalu raku, se kterou pracuje a je pro ni stále fascinujícím tvůrčím procesem.
Raku je původně japonská technologie, ale dnes se pod tím pojmem myslí spíše její americká proměna. Zatímco Japonci raku pálili v peci na dřevo na vysoké teploty a poté horké vyjmuli ven, Američané techniku upravili při nižší teplotě. Horké výrobky potom vhazovali do pilin a dalších redukčních materiálů. Výsledkem amerického raku jsou spíše pestrobarevné nádoby, zatímco japonské raku je černé zakouřené, případně s bílou krakelovanou (popraskanou) glazurou.
Raku technologie snoubí oxidační výpal, při kterém se k výrobkům během zvyšování teploty dostává kyslík s redukcí po výpalu v organických materiálech. Nejčastěji v pilinách, listí nebo trávě. Když se žhavá keramika pomocí kleští vyndá do těchto materiálů, ty vyhoří a způsobí na neglazovaných částech černé zakouření. Glazury samotné pak změní svou barvu a charakter, získají matné a kovové odlesky. Díky tomu není žádný výpal stejný a každý výrobek je neopakovatelným originálem, na kterém se kromě zkušeností keramika podílí i oheň, piliny a náhoda. Takový typ výpalu je o něco riskantnější než výpal v elektrické peci, protože může dojít u hlíny k popraskání vlivem teplotního šoku. Pece na raku bývají malé, aby keramik rychle mohl všechny výrobky přemístit do redukčního materiálu dříve, než vychladnou. Poté, co výrobky v redukčním prostředí vychladnou, očistí se od přebytečných sazí drátěnkou, která ještě podpoří kovové odlesky barev.
S raku technologií začala Karolína Bathory v Irsku pod vedením Toma Calleryho, který se technologii věnuje již bezmála třicet let. Díky dvouměsíční stáži v jeho dílně mohla být součástí vypalovacích procesů, obeznámit se s bezpečností při práci s raku pecí a společně také sestavili pec, ve které dnes pálí. Raku technologie si tuto mladou keramičku získala svojí dynamičností a nepředvídatelností, protože při tvorbě oceňuje neopakovatelnost a prostor pro experiment.
Karolína Bathory - Keramice se věnuje již od školky, kdy začala s volnou tvorbou soch zvířat. Toto téma neopustila posléze ani v dospělosti, po návštěvách různých kurzů a ateliérů se rozhodla vyučit se na SOŠ Uměleckořemeslné. V rámci studia dva roky chodila do ateliéru Františka Švancara a také se zúčastnila stáže v Irsku. Díky této zkušenosti se rozhodla do Sliga vrátit a strávila v irských dílnách další dva měsíce. Začala kombinovat techniku ručního modelování soch zvířat s raku výpalem. Při práci se soustředí na originalitu a experimentování a je pro ni důležité, aby byl proces tvůrčí.
Partner projektu je Skupina ČEZ
Publikováno: 25. 3. 2020
