V našich končinách platí pořekadlo "zlaté české ručičky". Přesto i naši řemeslníci by neměli usínat na vavřínech a měli by se ve svém oboru snažit stále zdokonalovat. Pokud chce někdo rozšířit své zkušenosti, je dobré se vypravit za praxí za hranice naší země a přiučit se u jiných mistrů,
Po víkendu na kovářském setkání na hradě Helfštýn jsem se společně s Claudiem Botterem vydal jeho autem do Itálie na dvouměsíční kurz v jeho dílně. Cesta trvala prakticky celý den a po příjezdu, ubytování se a prvním přespání začala má praxe. Společně s Claudiem pracuje také jeho syn Massimiliano, který byl ze začátku také mým překladatelem, protože ovládá angličtinu. Vzhledem k odlišnosti pracovních postupů a vybavení v dílně chvíli trvalo, než jsem se plně zorientoval.
První pracovní týden utekl velice rychle a byl zakončen celovíkendovou návštěvou mezinárodního kovářského setkání v italském horském městečku Stia. Byla to velmi zajímavá zkušenost, potkal jsem zde mnoho zajímavých lidí a trávil dlouhý čas sledováním demonstrací prací ať už jednotlivců, nebo skupin kovářů z celého světa. Poté jsme se navrátili do Claudiova bydliště v Torreselle, což je malé městečko v regionu Padova poblíž měst, jako jsou Benátky, Bassano del Grappa, Treviso, nebo třeba Castelfranco. Do všech uvedených míst jsem se samozřejmě vydal na výlet, do Benátek dokonce dvakrát. Ale zpátky k praxi.
První zakázka, kterou jsme dokončili, bylo zábradlí do vily v Trevisu. Při montáži jsme museli být opatrní, protože vila měla mramorové schodiště a plno starožitností, něco, s čím jsem se v Čechách ještě nesetkal. Další práce, kterou jsem dělal, byla ratolest z olivovníku a číslo popisné pro různé klienty. Ve volné chvíli pak skulpturu mořského koníka.
Poslední měsíc jsem pak převážně pracoval na velké zakázce obsahující dvě branky a dvě téměř pětimetrové brány pro klientku z nedaleké vesnice. Pracovní postup byl zcela jiný, než jsem byl zvyklý z naší dílny. Navíc brány těchto rozměrů u nás nikdy neděláme, ještě k tomu se musely přesouvat na jeřábu, takže to bylo mnoho nových zkušeností. Na poslední víkend přijel na návštěvu můj otec a mistr v jedné osobě společně s mým švagrem, takže jsem byl velice potěšen, že opět můžu mluvit česky. Italštinu jsem za dva měsíce ovládl v rámci možností slušně, avšak stále jen hrubý základ, dva měsíce nejsou mnoho na naučení. Po příjemném posledním víkendu jsem se s mými společníky vydal zpátky do milované vlasti.
Celé italské dobrodružství pro mě byla obrovská zkušenost, kterou bych nevyměnil za nic na světě. Díky tomu, že se o mě celá Claudiova rodina starala jako o vlastního, jsem se cítil velmi příjemně. Nemůžu všem dostatečně poděkovat a vyjádřit svůj vděk. Na závěr chci říct, že mi bylo velkou ctí učit se od jednoho z největších kovářských mistrů současnosti. Claudio je pro mě člověk, který posouvá hranice nemožného každým dnem o něco dál, jeho nápady a odvaha pouštět se stále do nových věci a postupů, před ničím se nezaleknout, jeho pokora, laskavá osobnost a neskutečná energie, s kterou se po dílně pohybuje, jsou pro mě inspirující.
Střední odborná škola uměleckořemeslná - škola s tradicí, ve které je 10 jedinečných uměleckých řemesel. Možnost pro ty, kteří chtějí zhotovovat rukodělné výrobky starými postupy nebo restaurovat historické památky.
Partner projektu je Skupina ČEZ
Publikováno: 3. 4. 2020
