Stolařství je s námi již od pradávna

Historie stolařství

Stolaři se již od pradávna zabývají výrobou nábytku a samozřejmě i jeho opravami. Jednalo se o ruční zakázkovou výrobu a podstatou je práce se dřevem. Původní označení tohoto řemesla bylo stolařství, neboť právě stoly byly nejčastěji vyráběným výrobkem těchto mistrů. Označení truhlář vznikl až o mnoho let později. Jeho počátky se připisují do 16. století, avšak na Moravě se udrželo a nadále používalo původní označení stolař. Truhlářství se vyvinulo postupnou specializací tesařského řemesla a tito odborníci se nadále postupně zaměřovali a zabývali se převážně výrobou jednoho kusu výrobku. Vznikaly tak odnože původního řemesla jako např. postelníci, stoličníci, židličkáři, lavičníci, kolebečníci nebo prknaři či pokladníci, kteří se věnovali výrobě cechovních pokladen. Do cechu tesařského patřili též výrobci hudebních nástrojů. V menších městech truhláři ovládali též řezbářské řemeslo a vznikaly tak zdobené mistrovské kusy.

Staří Egypťané nasadili laťku stolařství vysoko

Zhruba před 5000 lety již staří Egypťané pociťovali potřeby po stolech, židlích i postelích. Praktické funkce tohoto nábytku přešly v něco víc. Vyráběli velice překrásné zdobené a dekorativní výrobky s propracovanými detaily a ornamenty, které pak byly ukládány do okázalých hrobek králů.

Také staří Řekové přispěli k stolařskému řemeslu

Přibližně kolem roku 2000 př. n. l. vstoupili na scénu stolařství staří Řekové. Jejich nábytek nebyl nikterak zdobný a dekorativní, ale i přesto bylo patrné inspirování egyptskými mistry. Řecký nábytek měl zprvu pouze praktický účel. Postupem času byla těžkopádnost stolů a židlí setřesena a do výroby se zařadily zaoblené tvary. Nábytek se tak získal příjemnější podobu.

Rozvoj stolařství v době středověku

Během středověku se stoly a židle vrátily k běžnému čtvercovému tvaru. Velmi nápadně se tehdejší nábytek podobal prvotním pokusům řeckých řemeslníků.

• Románský sloh - V období 11. - 13. století se lidi snažili zkrášlit nejen zevnějšky svého obydlí, ale došlo i na jejich interiér. Začali si zařizovat vnitřek chalup a chatrčí zdobnějším nábytkem. Z této doby existují první zmínky o stolařském řemesle na našem území. Výroba stolů patřila mezi hlavní artikl těchto řemeslníků. Z roku 1438 existuje zmínka, že stolaři vystupovali v cechu společně s truhláři, bednáři i koláři. V roce 1500 se však tento cech rozdělil. Pojem stolař přešel v řemeslo tesařské, které vystupuje už jen samostatně. Přesto se však název stolař zachoval na území Moravy, kde se používá dodnes.
• Gotický sloh - Přelom 14. a 15. století zaznamenal chuť inovace. Potřeba lepšího bydlení a okázalejších kusů nábytku byl patrný především u zámožnějších vrstev lidí. Střední vrstva naopak stále přejímala střídmější a skromnější motivy stolů i židlí.

V renesanci jdou ruku v ruce umění společně s výrobou nábytku

Během renesance byla pozvednuta estetičnost a stoly i židle získaly zcela novou úroveň. Návrháři začali projektovat nábytek v celých soupravách. Jednotlivé kusy již neměly takový styl. Vytvořené nákresy nábytku obsahovaly mnoho oblých a zakroucených tvarů společně se spirálovými detaily. Vše bylo podtrženo květinovým vzorem.

Novověk zaznamenal vrcholu stolařství

Úroveň nábytku v období baroka rapidně vzrostla. Požívaly se složitější zdobné umělecké techniky. Obecná rozmanitost i celá řada řezbářských detailů se promítaly nejen do stolů a židlí, ale nábytku obecně. V designu se začal projevovat anglický styl. Důraz byl kladen na nižší hmotnost a multifunkční využití nábytku. Na území našeho státu začaly vznikat první truhlářské školy.

Nový směr nábytku na počátku 19. století

V období klasicismu se vyráběly na našem území dva druhy tzv. napoleonského nábytku. Honosnější a zdobený zlatem byl určen pro šlechtu. Naopak měšťané používali nábytek skromnější a jednodušší. Mahagon, který se často používal ve světě, byl u nás nahrazen dřevem z ořechu, třešně či višně.

Velkou změnu zaznamenal nábytek v období neorenesance

V 2. polovině 19. století prochází výroba stolů, židlí a jiného drobného nábytku podstatnou změnou. Ruční výroba se postupně nahrazovala mechanizací. Začaly vznikat první továrny na výrobu nábytku a drobných truhlářů ubývalo. Zcela se začala vytrácet individuální tvořivost. I v této těžké době se však našli řemeslníci, kteří se nevzdali a nenechali se ovlivnit pokrokem, což mělo za následek jeden z nejvýznamnějších vynálezů té doby - ohýbání dřeva.

Skromnější vybavení bytů v období secese

Nábytek v té době začal získávat zcela nové tvary. Důraz byl kladen na dokonalé řemeslné zpracování. Období secese se stalo důležitým pro následující tvorbu nábytku ve 20. století. I kubismus ovlivnil truhlářské řemeslo, avšak neměl dlouhého trvání. Ostré hrany stolů a necitlivé chování k materiálu nedaly nábytku příliš mnoho šancí. Velice rychle byl tento směr nahrazen tzv. obloučkovým slohem.

Lidová tvořivost dostala šanci po 1. světové válce

V návaznosti na secesi a kubismus se začalo objevovat české art deco. Nábytek byl inspirován národními barvami společně s lidovou tvořivostí. Po 2. světové válce se naplno rozjela průmyslová výroba drobného nábytku a truhláři našli své uplatnění jen ojediněle. Hromadná průmyslová výroba vytlačila umění starých mistrů truhlářů zcela do pozadí.

Partner projektu je Skupina ČEZ