Umělecký kovář je odvětví černého kovářského řemesla, které se zabývá výrobou uměleckých předmětů ze železa a jiných kovů. Ačkoliv se jedná o těžké a namáhavé řemeslo, na jednom konci je kus železa a na druhém třeba ornament na bránu nebo dekorativní předmět. A takové řemeslo je dobré zachovat pro příští generace, protože má své kouzlo a krásu.
Kdo je to umělecký kovář?
Milan Hejl se zabývá zakázkovou výrobou dekorativních a užitkových kovaných předmětů pro exteriér i interiér. K tvorbě využívá konstrukční i nástrojovou ocel, nerezový materiál, kámen a měď. Tyto materiály nejčastěji zpracovává klasickými kovářskými metodami. Ale než se stal vyhlášeným kreativním kovářem, musel ujít velký kus cesty.
Říká, že kovářské řemeslo se mu odjakživa líbilo a rád pracuje rukama. Sám se ke kovařině dopracoval trochu netradičně. Vystudoval nejprve strojařinu. Protože ho ale fascinovala historie kovářského řemesla, kdy byl kovář prakticky v každém městě či vesnici a každý z nich se specializoval na jeden určitý obor - mečířství, podkovářství nebo stavební kovářství, rozhodl se, že se tomuto řemeslu chce věnovat také a oprášit pomalu upadající slávu tohoto černého řemesla.
Na celostátní soutěži Hefaiston se zúčastnil se svým výrobkem - kovanou a zdobenou brankou, která zaujala natolik, že jí bylo vyčleněno čestné místo ve školní expozici.
V jeho kovárně nalezneme spoustu nářadí, které si vyrobil sám. Jde především o nespočet kovářských kleští, které se kovají podle potřeby kováře. Každé kleště mají svůj účel. Kromě klasické kovářské výhně má Milan Hejl i velký pracovní ponk, na kterém zhotovuje svá umělecká díla. Zde se mu nesmírně hodí znalosti ze strojařiny, které dokáže v praxi velmi dobře uplatnit. Také kovadlina není jedna jako druhá, jak Milan Hejl říká - podle toho, na co se kovář specializuje si i vybírá kovadlinu.
V jeho výhni se roztápí koksem, jinde se používá i antracit nebo černé kovářské uhlí. Železo, aby bylo kujné, musí projít právě výhní, kde se nahřeje, rozžhaví a stává se poddajným tak, aby se s ním dalo pracovat. Milan Hejl na obrábění železa používá i stroje - pásovou pilu na dělení materiálu nebo soustruh k frézování součástí či ohýbačku na plech.
Jeho mottem je, aby všechno, co dělá, mělo originální zpracování a jeho stopu. Specializuje se na menší zakázky, které zvládne vyrobit on sám, případně s pomocníkem. Budoucnost kovářského řemesla je podle něj v originalitě a nových technologiích. Ne všechno je potřeba vyrábět sériově. Vzkazuje všem, aby přicházeli s něčím novým, co ostatní překvapí, aby se nebáli dělat to, co je baví a co je naplňuje. Není důležité pracovat tam, kde si pouze vyděláte peníze, ale sami vlastně nevíte, proč takovou práci děláte. Důležité je pěstovat vztahy s lidmi a pracovat tak, aby práce měla smysl.
Milan Hejl plánuje rozšířit své umělecké kovářství o další mladé kováře a kovářky. Věří totiž, že stroje nikdy nenahradí šikovné lidské ruce.
2. díl pořadu Řemeslo nenahradíš - Milan Hejl - kreativní kovář
Partnerem projektu je Skupina ČEZ
Publikováno: 14. 5. 2020
