Málokdo má takové tvůrčí nadání, že umí kreslit, natož aby si z některého vhodného materiálu vymodeloval třeba postavičku oblíbeného zvířete. O to více obdivujeme práci těch nadanějších. O tom, jak vzniká socha, jsme si popovídali s keramičkou Karolínou Bathory.
Čím je potřeba začít?
Při své tvorbě modeluji ručně sochy zvířat, tato práce mi dovoluje vytvářet pokaždé originál, ať už tvarem, velikostí nebo kombinací materiálů. Práce na soše bývá mnohem delší, než by se na první pohled mohlo zdát. Všechno začíná nápadem, který se snažím zakreslit do skic, někdy si musím vypomoci fotografiemi z internetu (třeba při modelaci velryb), ale ideálně se snažím zachytit zvíře v dané pozici přímým pozorováním. Kočka rozvalená na posteli, pták sedící na zahradě uprostřed terasy nebo třeba tygr v zoologické zahradě.
Tato část práce zabere hodně času, ale je důležitá pro zdárný průběh celé modelace, protože si vytvořím představu o velikosti a základním tvaru zvířete. Když mám skicu a jasnou představu v hlavě, pouštím se do modelace. Poté, co si připravím hlínu a pracovní místo, začíná pro mě nejkrásnější část tvůrčího procesu, modelace. Snažím se zachytit hlavní linie sochy, proporce a posléze i detaily. Často mi rychle nahozený detail pomůže přivést sochu k životu, což je jeden z klíčových momentů při tvorbě. Beztvarý kus hlíny se nadechne a stane se kočkou, velrybou nebo třeba pumou.
Jaké nástroje používáte?
K modelaci používám především prsty a různě kulaté dřevěné špachtle, mám ráda na sochách jejich měkké otisky. Když jsem se základním tvarem spokojená, dám si čaj a pauzu. Tento rituál mi pomůže odstoupit od sochy, vidět ji zvenku a jinak. Posoudím tak lépe, co je třeba předělat. Poté se k soše dokáži vrátit a dodělat nezbytné úpravy. Práce na modelaci trvá hodiny, u náročnějších a větších soch i několik dní.
Socha si pak může na čas odpočinout, stejně jako já, než se dostane do lehce zavadlého stavu, kdy je možné ji začít odlehčovat. Dlabání je nezbytnou součástí práce (bez něj by sochy byly příliš těžké, a především by popraskaly v peci kvůli vnitřním bublinám). Ideální stav je, když jsem neustále v blízkosti sochy a můžu ji pohmatem kontrolovat, když se mi prsty již jen těžko vracejí od hlíny zpět, začíná být v koženém stavu ideálním pro dlabání. U komplikovanějších anebo větších soch je potřeba dobře zvážit, kudy povede řez sochou, aby po následném vydlabání a spojení, nebyl patrný.
Po vydlabání vložím srdce a jednotlivé díly spojím šlikrem a zpevním měkkou hlínou. Důležité je také nechat vzduchu otvor ven, aby mohl při výpalu unikat a hlína nepopraskala. Hlína je občas nemilosrdná, a tak se zdařilé dlabání pozná až po výpalech. Po dlabání a posledních kontrolách a začištění již socha začíná své několikatýdenní pomalé vysychání.
Co se děje se sochou potom?
Po několikadenním až několikatýdenním vysušení, když je socha bezpečně suchá, putuje na první výpal, přežah. Při něm získá určitou odolnost, sline se, ale ne úplně, což je zásadní pro následnou dekoraci oxidy nebo glazurami. Po prvním výpalu buď dekoruji malbou, zatíráním nebo kresbou oxidy kovů, nejčastěji kobaltu, železa a burelu. Oxidy nechávají vyniknout barvě hlíny a její struktuře, vypadají přírodně a vyniknou v zahradách.
Sochy také glazuji, a to různými barvami. Ráda experimentuji a zároveň chci, aby barva podtrhla celkový dojem ze sochy. Takže může vzniknout modrá spící kočička, která působí uklidňujícím dojmem nebo třeba naopak zcela přírodní hnědý kocour, jemuž barva dodává na charakteru. Glazury používám matné i lesklé, v různých odstínech a často je i kombinuji, aby vznikaly pokaždé originální struktury a barevné kombinace.
Poté, co jsou sochy připravené glazurami nebo oxidy, putují na druhý, ostrý výpal. Ten probíhá při teplotách okolo dvanácti set stupňů a keramika při něm získává voděodolnost, svůj estetický vzhled a pevnost. Díky této teplotě mohou pak sochy zůstávat trvale na zahradě navzdory proměnlivosti počasí. Celý proces od prvního záblesku v hlavě po otevření pece po ostrém výpalu trvá týdny, a tak je moment otevření víka pece po vší té námaze, naprosto jedinečným zážitkem a znovu a znovu mě nepřestává fascinovat.
Karolína Bathory - Keramice se věnuje již od školky, kdy začala s volnou tvorbou soch zvířat. Toto téma neopustila posléze ani v dospělosti, po návštěvách různých kurzů a ateliérů se rozhodla vyučit se na SOŠ Uměleckořemeslné. V rámci studia dva roky chodila do ateliéru Františka Švancara a také se zúčastnila stáže v Irsku. Díky této zkušenosti se rozhodla do Sliga vrátit a strávila v irských dílnách další dva měsíce. Začala kombinovat techniku ručního modelování soch zvířat s raku výpalem. Při práci se soustředí na originalitu a experimentování a je pro ni důležité, aby byl proces tvůrčí.
Partner projektu je Skupina ČEZ
Publikováno: 18. 6. 2020