Vzpomínky mistra Pavla Janíka

Vzpomínky Pavla Janíka, mistra odborného výcviku štukatérů

Oliver Braun byl jediným studentem, který se přihlásil na obor umělecký štukatér. Pavel Janík, mistr odborného výcviku se tak měl možnost s tímto zajímavým mladíkem seznámit blíže. První vzpomínkou byly Oliverovy dredy, které dnes již patří opravdu do minulosti, neboť mladý umělecký štukatér dnes radikálně změnil účes i délku vlasů.

Pavel Janík ale nikdy příliš nekoukal na to, co má člověk na hlavě, jako spíše na to, co má v hlavě. Řemeslo, a štukatérství zvláště, je náročné a každý, kdo se mu chce naučit, musí k učení přistupovat svědomitě a s nadšením, měl by, stejně jako kdysi Pavel Janík, být přesvědčen o tom, že právě tuto práci chce jednou dělat a věnovat se jí celým svým srdcem.

V současné době učí i teorii. Sám říká, že štukatérské řemeslo je vlastně víc řemesel dohromady. A je zde potřeba, aby student chtěl a měl zájem se všemu podstatnému naučit, učitel je pouze zprostředkovatel učení. A ten, kdo chce, má i úspěchy. 

Je rád, že mohl po letech předat své učitelské zkušenosti právě Oliveru Braunovi, který pokračuje v jeho šlépějích a sám dnes štukatérské umění vyučuje. I do řemesla je potřeba napumpovat novou krev a nový pohled na práci. Pavel Janík vítá inovace, pokud jsou smysluplné a dodávají řemeslu na významnosti a zajímavosti. Ví, že například reklama je v oboru velmi potřebná a že se bez ní neobejde dnes již nikdo. Co je platné, že dokázal vychovat svého následovníka Olivera a ten dále vychovává nadějné řemeslníky, když se o nich neví. 

Vizualizace? Ano, je to vítaná novinka, bez které se štukatéři neobejdou. Zákazník nemá čas, a pokud štukatér dva měsíce maluje plány, může zákazníka ztratit. Díky digitalizaci se štukatér během chvíle dokáže domluvit s památkáři, klientem a dalšími odborníky a společně zhodnotí, zda je návrh realizovatelný a zda je vše podle předpisů.

Štukatéři dnes pracují jak v interiérech, tak v exteriérech. Proto je potřeba, aby budoucí štukatéři měli nejen šikovné ruce a zájem o řemeslo, ale nebáli se také pracovat ve výškách a měli ke své práci vztah. Je potřeba si uvědomit, že umělecký štukatér může být i umělec, tuto práci mohou vykonávat i například sochaři nebo pozlacovači, kteří jinak neseženou práci. Ačkoliv je štukatérské řemeslo fyzicky náročné, mohou se zde vyučit a zaměstnat i dívky. Jejich ruce jsou využitelné na jemnou práci při dokončovaní, zdobení a výrobu filigránských ozdob. 

Pavel Janík srovnává české štukatérské řemeslo s cizinou, konkrétně s italskými mistry. Dnes je český štukatér skutečně mistrem svého oboru, zatímco třeba Itálie již nemá odborníky při opravách historických památek, a to se odráží na jejich stavu a vzhledu. On sám si při cestách po Itálii všímal, jak neodborně a nedokonale jsou některé budovy opravovány.

Štukatéři, které Pavel Janík vychoval, mají za sebou řadu významných zakázek. Mezi ty nejvýznamnější patří třeba výzdoba a opravy uměleckých štuků na pražském Klementinu. Skupina štukatérů, které vede Oliver Braun, zase zvelebovala v rozsáhlém projektu budovy českého Parlamentu v Praze. Jejich díla patří mezi skutečné skvosty dnešní doby.

Štukatérské řemeslo zatím spíše vzkvétá a díky nadšencům typu Olivera Brauna se bude rozvíjet i v moderním duchu. Zatím nehrozí, že by se z něho, tak jako z mnoha jiných řemesel, stalo řemeslo mrtvé. Stále je mnoho lidí, kteří si cení precizní ruční práce, a dbá na dekoraci objektů právě po stránce štukatérské. Dává tak dalším lidem možnost předvést, co se pod vedením starých a zkušených mistrů naučili a co mohou sami nabídnout, aby řemeslo dále vzkvétalo a rozvíjelo se.

Bonusový materiál k 1. dílu: Mistr štukatér

Partner projektu je Skupina ČEZ