Kovář je člověk, který dá kusu železa tvar a smysl, ale cesta od železného ingotu k tepané brance je velmi dlouhá a trnitá. O tom by vám mohl vyprávět třeba Zbyněk Zatloukal, mistr, který ovlivnil práci i Milana Hejla, mladého kováře s vlastní originální značkou.
Vzpomínky mistra kováře Zbyňka Zatloukala
Mistr Zatloukal si připomněl léta strávená s Milanem Hejlem, který dnes pracuje jako kovář pod svojí značkou, a kterého poznal jako mladého muže hledajícího smysl svého života. Milan Hejl se do kovářské dílny jako začátečník dostal coby čerstvý maturant ve věku, kdy jiní teprve skládají své závěrečné zkoušky. Díky tomu, že již měl za sebou průmyslovou školu, měl větší přehled a tím spíše věděl, že se chce věnovat činnosti, která po něm zůstane dlouhá léta, a která bude lidem přinášet spokojenost a bude k užitku.
Sám Zbyněk Zatloukal se snažil svým žákům vysvětlit, že ke kalenému meči, který viděli v televizi, je velmi dlouhá cesta, že nejprve je potřeba se naučit pracovat rukama a také se u toho pořádně zapotit. Mnozí učňové brzy vystřízlivěli a řemeslo opustili, ale tím spíše mohl zbýt prostor pro ty, kteří ve žhavém železe nalezli potěšení a chtěli s ním pracovat, naučit se mu rozumět a vytvářet z něj předměty pro ostatní. Zbyněk Zatloukal měl možnost porovnat několik ročníků svých učňů, a jak říká - pokud musíte někoho do něčeho nutit a takovému člověku se pracovat nechce, nemá smysl čekat, že své řemeslo bude chtít v budoucnu vykonávat.
Většina z učňů ale naštěstí přišla na to, že právě učební obor umělecký kovář je pro ně to pravé a že by neškodilo naučit se i některý z příbuzných oborů, třeba obor pasíř anebo nástavbu, kam odcházejí s výučním listem.
Obor pasíř je méně náročná práce, kde se pracuje převážně s plechy a barevnými kovy, jako je mosaz, bronz nebo měď. Výroba se zde zaměřuje zejména na výrobky typu rámy, ozdobné předměty denního použití, svítidla a další. Dá se říci, že pasíř je vlastně klempíř, který má umělecké zaměření.
Tento obor si občas volí i dívky a zde je potřeba připomenout, že ne všechny jsou na takto těžkou práci připraveny. Kovář pracuje tvrdě a některý typ práce je velmi fyzicky náročný. Další nepříjemností je nečistota, neboť kovář, jak víme, bývá velice často - prakticky nepřetržitě špinavý.
Práce pro kováře (i uměleckého) je v současné době víc než dost. Je to především ale o jeho zručnosti a kvalitě odvedené práce. Pokud se u svých zákazníků zapíše jako skutečný odborník svého oboru, bude mít práce nadbytek. Naopak jakmile zákazník pozná - a on to opravdu pozná, že je šizen a že si kovář práci ulehčil a snížil tak kvalitu hotového výrobku, může řemeslo brzy pověsit na hřebík.
Zbyněk Zatloukal se o kovářské řemeslo nebojí. Jeho dlouhá tradice z doby bronzové a železné vlastně přetrvává dodnes. Je s podivem, že od těchto dávných dob se příliš nezměnila jak technologie opracování kovů, tak ani nástroje. Kovářství má u nás krásnou a hodnotnou minulost a stejně tak se jeví jeho budoucnost. V málokteré zemi se konají například kovářské festivaly typu Hefaistos na Helfštýně. Jednoho z těchto festivalů se právě zúčastnil i Zbyňkův žák Milan Hejl, který zde prezentoval umělecky ztvárněnou železnou branku a získal za ní ocenění. Pro mnohé začínající i staré mistry jsou taková setkání inspirující. Je vidět, že prestiž kovářského řemesla v Čechách je velmi dobrá a neustále přibývají další následovníci tohoto černého umění, kteří mají chuť a touhu tvořit vlastníma rukama hodnotné a smysluplné věci, které budou lidem sloužit dlouhá léta, a která je mohou i přežít a vydat své svědectví příštím generacím.
A v tom je smysl řemesla.
Bonusový materiál k 2. dílu: Mistr kovář
Partner projektu je Skupina ČEZ
Publikováno: 7. 7. 2020
