Jiří Dvořák je mistr podlahář a zároveň i spoluzakladatel cechu podlahářů

Mistr podlahář

Jiří Dvořák je mistr podlahářského řemesla a se svým učedníkem Jakubem Brabcem se seznámil zhruba před 15 lety na mistrovské škole řemesel při příležitosti rekvalifikace oboru podlahář - parketář. Na svého svěřence má krásné vzpomínky. Jakub patřil mezi jeho první studenty. O rekvalifikační kurz měl obrovský zájem a pana mistra zaujalo jeho nadšení, náboj a jiskra. Velice brzy se v tomto řemesle našel.

Ministerstvo školství udělilo v tehdejší době povolení pro pořádání odborných kurzů a pan Dvořák se do tohoto projektu vrhl s obrovskou vervou. Řemeslo v té době bylo na pokraji zániku a pro Jiřího Dvořáka se tato šance stala obrovským impulsem začít vracet řemeslo do lidského podvědomí dle představ, které on sám měl. V té době nebyl o podlahařinu téměř žádný zájem.

Lidé, kteří v současné době studují na podlahářské škole, ukončují své studium mistrovskými zkouškami řemesel. Tyto zkoušky mají historickou váhu a v některých zemích se provádí stále. Není to však nic jednoduchého a každý, komu se podaří s úspěchem tuto zkoušku složit, se rázem řadí výš než majitel maturitního vysvědčení. Dalo by se říct, že je na úrovni absolventa vysoké školy.

Toto je veliká motivace, proč jít studovat právě řemeslo. Velice důležitým parametrem je, aby daná práce mladé lidi bavila, neboť pak dosahují úplně jiné úrovně a kvalit. Pan Dvořák tvrdí, že není důležité, co děláme, ale jak to děláme a jestli svou profesi provádíme s opravdovou radostí. Budoucnost řemesla vidí pan Jiří Dvořák velice pozitivně. V současnosti se na odborné kurzy hlásí i lide, kteří již nějaké vzdělání mají, ale rádi by se realizovali v úplně jiném oboru.

Za dob našich babiček se říkávalo "zlaté české ručičky," a právě v tomto je dle pana mistra zakopaný pes. Zručnost si člověk osvojuje již od dětství. Nejeden z nás si hrával jako malé dítě třeba v tátově dílně. Na základních školách se vyučovaly dílny či pozemky. Nyní je situace ve školství naprosto odlišná a tyto předměty ze školních osnov zcela vymizely.

Děti tíhnou spíše k počítačům. Z tohoto důvodu se zrodilo vzdělávací centrum, díky kterému se začaly do škol zavádět dílny. Tento experiment byl spuštěn v libereckém kraji. Nejprve byla vybrána jedna škola, kde se uspořádalo zážitkové odpoledne pro děti. Projekt se velice osvědčil a zájem o výuku formou hry stále roste. S rostoucím zájmem však vyvstal nový problém. Chyběli odborníci z řad učitelů. Učitelé ve školách totiž nejsou na takové úrovni, aby děti učili a hlavně, aby je pro dané řemeslo patřičně nedchli. Důležitá by měla být pro učitele motivace děti učit a předat jim své znalosti a dovednosti.

V Praze jsou v současné době dvě školy, které učí podlahařinu. Žáci z těchto škol jezdí pravidelně na mistrovství Evropy v podlahařině, které se pořádá již od roku 2004. Jejich pravidelná účast pozvedla prestiž školy a učební obory tím zaznamenaly vysoký zájem o studium řemesla. Zároveň se zvedla i úroveň výuky. Toto studium je velice nákladná záležitost a díky účasti na mistrovství Evropy byli sehnáni sponzoři. Za jejich podpory se výrazně zlepšilo i vybavení těchto škol. Výuka podlahařiny totiž vyžaduje různé stroje, nástroje, zařízení, ale i materiál, který se k výuce používá.

V roce 2016 byl pan Dvořák na počátku založení vlastní mistrovské školy řemesel. Jedná se o nestátní neziskové centrum, které bylo založeno dle vzoru holandské školy. Zde se věnují pouze těm lidem, kteří opravdu chtějí ovládat podlahářské řemeslo s mistrovským umem. Není důležitý věk. Důležitý je fakt, zda se chtějí tito lidé učit a zda je řemeslo baví, neboť pracovní výsledky takových lidí jsou radost.

Zdroj informací: pořad Receptář prima nápadů