Stoly truhláře Oldřicha Lupoměského

| autor: Martina Pilzová

Když je vám táta i mistrem, snažíte se ze sebe dostat maximum. A to se povedlo Oldřichu Lupoměskému, který se vyučil truhlářem-stolařem. Díky tomu se dnes může specializovat na výrobu stolů. Doslova jakýchkoliv a podle nejroztodivnějších přání zákazníků.

Truhlář a stolař Oldřich Lupoměský (Zdroj: Prima DOMA)

Truhlář a stolař Oldřich Lupoměský

Spousta mladých lidí touží po změně a Oldřich nebyl výjimkou. V 18 letech sedl do letadla a odletěl do Vancouveru. Ta cesta mu otevřela oči a on si uvědomil, jaký obrovský rozhled mu cestování dalo. Ale také poznal, že navzdory nejrůznějším problémům v naší společnosti se v České republice nemáme tak špatně a že stojí za to zde žít a pracovat.

Oldřich Lupoměský je truhlář - stolař. Díky tomu, že jeho otec pracuje ve stejném oboru, Oldřich v truhlárně doslova vyrostl. Snad už ve školce dokázal z kusu dřeva vytvořit stoličku a láska ke dřevu a touha pracovat s ním rostla stejně tak, jako rostl Oldřich. V tátově dílně trávil vlastně každou volnou chvíli, když přišel ze školy, když mu skončil fotbalový trénink. Pořád byl s tátou a jeho dílnou plnou vonícího dřeva. 

Dílna
Truhlář potřebuje ke svému řemeslu spoustu nářadí (Zdroj: Prima DOMA)

Přesto bylo jeho rozhodování o budoucím povolání těžké. Kromě práce se dřevem ho lákala elektromechanika, kterou se nakonec rozhodl studovat. Po střední škole pak začal pracovat ne manuálně, jak by dalo čekat, ale v kanceláři. Práce ho ale nenaplňovala, a tak si vyzkoušel i profesi dělníka v továrně, kde to ale dopadlo stejně. V touze všechno změnit se dostal do Kanady, kde začal pracovat jako stavební tesař. S touto profesí, v níž měl skvělou průpravu od táty objel kus světa. Pracoval na Aljašce, na Islandu, a dokonce i v Asii. 

Při práci se dřevem si uvědomil, že i přes jakýsi odpor ve studentských letech ho to ke dřevu táhne pořád stejně a znovu se naučil vnímat krásu dřeva a cítit jeho vůni. Práce v cizině mu otevřela oči. I přesto, že se měl velmi dobře cítil stesk po domově a chtěl se vrátit zpět. 

Práce
Práce se dřevem je práce, která má smysl (Zdroj: Prima DOMA)

Dnes už má Oldřich Lupoměský stolařskou dílnu, kde se věnuje především výrobě stolů na míru. V zařízení dílny nechybí stolová pila, kterou používá na zakracování fošen a prken. Stará litinová trojkombinace slouží ke srovnání materiálu do roviny, k dosažení potřebné tloušťky, a ještě umí vydlabat otvory pro čepové spoje. Dalším nezbytným pomocníkem je stolní fréza, pomocí níž se vytváří nejrůznější profily třeba oken nebo výplní dveří. Konečná úprava povrchu dřeva by nemohla probíhat bez pásové brusky, na které se zarovnávají a vyhlazují všechny výrobky. 

Truhlář potřebuje asi nejvíce nejrůznějšího nářadí - kleště, kladiva, hoblíky, stahováky, vrtáky nebo úhelníky a šablony. Vybavení truhlářské dílny je tak suverénně nejbohatší co do zařízení. Truhlář je zároveň i trochu chemik, když dřevu dává nejrůznější barvy a odstíny.

Dřevo
Truhlář tvoří své výrobky ze dřeva (Zdroj: Depositphotos)

Oldřich se specializuje nejen na výrobu stolů podle vlastních představ či nároků zákazníka. Jeho doménou je tzv. river tables - což je použití tekuté pryskyřice spolu s dřevem, sklem nebo dalšími materiály. Pryskyřicí se zalévají otvory ve dřevě, nerovnosti, suky a další a vzniká tak jedinečná kompozice dokonalého povrchu. 

Sám říká, že truhlařina není pro každého. Ten, kdo nepochopí, že dřevo je živý materiál, který se ohýbá, kroutí a praská nemůže nikdy vytvářet dobré a kvalitní výrobky. Druhým důležitým faktorem je mít svou práci rád a mít se od koho učit. To bylo v případě Oldřicha jednoznačnou výhrou, protože jeho otec mu byl učitelem i mistrem. 

Výroba
U Oldřicha v dílně vznikají stoly systémem river tables (Zdroj: Depositphotos)

Oldřich dokáže splnit téměř každé přání svých zákazníků. Do výrobků ze dřeva dnes proniká spousta technologií, které ale nemají být patrné na první pohled. Oldřich tak vyrábí různé skryté zásuvky, výsuvné rámy na monitory nebo polohovatelné stoly - za opravdový umělecký kousek Oldřich považuje kulatý stůl, který má každou ¼ polohovatelnou tak, aby byla nastavitelná podle různých výšek dětí. Bylo potřeba tedy vymyslet systém pístů, které udělají ze stolu funkční kus nábytku, aretaci, otočnou desku a další vychytávky. 

Budoucnost truhlářského řemesla vidí Oldřich nejistě. Problém je v tom, že práce je hodně a stále přibývá, ale chybějí pracovité ruce, které by tu práci odvedly. Spousta mladých lidí dnes nechce dělat rukama snad v obavě, aby se neumazali a volí raději "čistější" způsoby studií na středních a vysokých školách. Oldřich míní, že je to velká škoda. Vždyť není nic krásnějšího než vlastníma rukama stvořit ze dřeva kus nábytku, který voní a má smysl, který bude sloužit lidem a bude jim dělat radost. A řemeslo, zvlášť truhlářské - to je štěstí.

Značka
Budoucí truhlářská dílna ponese označení Oldřich Wood (Zdroj: Prima DOMA)

Do budoucna chystá Oldřich Lupoměský v časovém koridoru pěti let otevřít velkou truhlářskou dílnu, která zaměstná více truhlářů a spolu s otcem dát šanci novým lidem a nové generaci truhlářů pod značkou Oldřich Wood.

6. díl: Oldřich Lupomeský - stolař/truhlář

Partner projektu je Skupina ČEZ

Výroba
Hlavním partnerem projektu je Skupina ČEZ (Zdroj: Prima DOMA)