Láska k práci s kůží provází Bena Hrubeše již od dětství. Cesta k jeho úspěchu nebyla nijak jednoduchá. Žádný začátek nebývá právě lehký, avšak tento mladík neměl na blízku nikoho, kdo by ovládal ševcovské řemeslo. Neexistoval člověk, jenž by byl začínajícímu řemeslníkovi nápomocen. Benova vášeň, odhodlání a houževnatost byly jeho hnacím motorem. Jako tvůrčí typ zažívá největšího uspokojení, může-li nechat naplno propuknout svou kreativitu a trpělivost. Jeho zručnost, fantazie, talent a pevná vůle zapříčily, že se z mladého studenta stal vyhledávaný a uznávaný zakázkový švec.
Ševcovina
Ben Hrubeš je odvážný muž s odhodláním a pevnou vůlí, který zcela podlehl práci s kůží. Vášeň a houževnatost se odráží i v jeho tvorbě. Své vnitřní uspokojení i smysl života nalezl v zakázkové ševcovině. Jako tvůrčí typ zažívá největšího uspokojení, může-li nechat naplno propuknout svou kreativitu a trpělivost. Jen tužka a papír, určitý typ meditace, při které se Ben cítí svobodný. Zručnost a fantazie vytváří dokonalou symbiózu a tento mladý švec se cítí být sám sebou. V tu chvíli se stává zcela nezávislým a otevřeným k uměleckému vyjádření svého JÁ.
Počátek všeho se zrodil již v dětství. Tato cesta nebyla nijak jednoduchá, ba naopak. Již při studiu se Ben věnoval šití bot. Jednalo se o určitou formu přivýdělku, dá-li se tento experiment tak nazvat. Jeho brigáda byla velice zajímavá. V garáži s jedním stojem, pár kopyty a brusným papírem zkoušel proměnit sen ve skutečnost. Vzhledem k tomu, že v této době nebyl již nikdo, od koho by se zručný mladík přiučil řemeslu, vše měl pouze ve vlastních rukách. Neustálé zkoušení, chuť a síla poprat se s touto vášní, dovedla mladíka k prvním úspěchům. Každý svůj krok si pečlivě zapsal a po malých krůčcích posouval až ke zdárnému výsledku.
Ševcovské řemeslo bylo úplně mrtvé. Tomáš Baťa i tehdejší režim totálně zlikvidovali krásu klasického ševcovství, které naše děti znají už jen z pohádek. V současné době se situace již zlepšuje a jak sám Ben tvrdí, je ševcovina pouze kriticky ohrožená.
Ševcovské řemeslo se děli na dva obory, svrškařinu, která je samostatným oborem podobným spíše krejčovině a spodkařinu. Spodkařina je práce převážně pro chlapy. Tento obor zahrnuje tzv. cvikání, což je natahování svršku boty na kopyto. Podle takového kopyta vznikne střih boty, který se přenese na kůži, vrchovou kůži i podšívku. Na spodní stranu kopyta patří pramzole což je napínací stélka. Uvnitř boty se na této stélce umístí vložka. Při výrobě se nesmí opomenout výstuhy. Každá vyrobená bota je má umístěné vždy na patě a obvykle i na špičce. Dále následují operace jako např. drásání, rozbrušování, lepení či fidlování. V poslední fázi přichází na řadu samotná úprava vrchu. Vše se zkontroluje, vycídí a připraví pro zákazníka.
Klasickou společenskou obuv či dámské lodičky zvládne v dnešní době v Čechách vyrobit pouze deset mistrů. Ševcovina je precizní a vysoce odborná práce, která se musí neustále pilovat.
Ben rád vzpomíná na své začátky. V té doby bylo ševcovské řemeslo doslova vyhynulé. V současné době se situace pozvolna zlepšuje. Učňovský obor obuvnický je již delší dobu zavřený, proto on sám nabízí odborné kurzy všem, kteří o toto řemeslo projeví zájem. Většinou se jedná o starší lidi, neboť nadšení do tvůrčí práce a věnovat se řemeslu přichází až s věkem a zkušenostmi.
Sen tohoto mladíka je velice jednoduchý. Nezáleží na věku. Důležité je nečekat na změnu, aniž byste se o ni zasloužili. Dělat vše pro to, aby zítřek byl lepším dnem než ten dnešní a stát se tak inspirací pro své okolí. Ben nestojí o rozrůstání firmy. Přeje si pouze tolik zakázek, aby mohl vždy nabídnout kvalitně odvedenou práci, na které si velice zakládá.
Dělat věci, které vás baví a naplňují, to je pravé umění života.
12. díl: Ben Hrubeš - zakázkový švec
Partner projektu je Skupina ČEZ
Publikováno: 16. 9. 2020
