Na začátku byla tátova sbírka hodin a hodinek. Anna Filipenská tak neměla příliš složité rozhodování, co chce jednou dělat a přihlásila se na obor hodinář. Podívejte se na příběh mladé hodinářky, která si se svým řemeslem tyká. Nebo tiká?
Anna Filipenská - hodinářka
Dětství Anny Filipenské bylo poznamenáno nejen tátovou sbírkou hodin a hodinek, ale také hudbou. Celá rodina Filipenských svůj čas rozdělila právě na čas pro hudbu a na čas na práci. A propos - čas. Právě ten čas se stal pro mladou Annu tím nejdůležitějším ukazatelem. Díky nepříliš skvostnému prospěchu na základní škole nemohla Anna pomýšlet na studium na některé ze středních škol. Díky "prokletí" sbírky hodin ale našla s maminkou v Jihlavě učební obor hodinář. Anna jako technický typ byla nadšená a obor jí zcela uchvátil.
Annu maminka přivedla k houslím. Zpočátku nebyla příliš nadšená, ale postupem času se s houslemi spřátelila natolik, že už je nikdy neodložila z dosahu. I když, jak říká nemá teď tolik času, aby mohla hrát, přesto je pro ni hudba osvobozující od všednosti dní, od starostí a problémů. Je ráda, že na ně umí hrát.
S hodinkami, které Anna dnes především opravuje v nejlepší pražské hodinářské firmě je to podobné. Láska k nim Annu neopustila stejně jako láska k hudbě. Baví jí rozmanitost její práce, třebaže se jedná právě o opravy. Ale už jen přijít na to, proč hodinky nejdou je záležitost technického myšlení, klidné povahy a trpělivosti.
Nemá prozatím ambice, aby dokázala sestavit své vlastní hodinky, ale čas možná jednou ukáže jinak. A zase je tu ten čas. Ten, který se ukrývá v mobilních telefonech mladých lidí, kteří už dnes náramkové hodinky prakticky nenosí a mnohdy ani netuší, že kromě bateriových hodinek existují i s mechanickým strojkem. Takový mechanický strojek, to je malý labyrint ozubených koleček, pružinek a šroubečků, a to všechno spolu musí být v jedné harmonii. Anna se díky opravám takových strojků posouvá dál k stále složitějším a propracovanějším mechanismům v hodinkách. A je spokojená, neboť práce jí ohromně baví.
Její pracovní stůl je pokryt šroubováčky, pinzetami a spoustou miniaturních součástek. Hodinář se nesmí součástek dotýkat prsty, proto je vybaven titěrným nářadím a speciálními návleky na prsty. Aby hodinář mohl závadu na hodinkách odstranit, musí je nejprve rozebrat. Pomáhají mu v tom speciální stroje na otevírání víček hodinek nebo na odstranění hodinového sklíčka. I starým omšelým a zašlým hodinkám umí dát Anna původní krásu, stačí je vyčistit, vyleštit a zabrousit tak, aby vypadaly jako nové. Ve vybavení nalezneme i takový přístroj, který suchou cestou vyzkouší vodotěsnost hodinek.
Anna říká, že dobrý hodinář si práci najde vždy. Pokud je šikovný a jde si za svým cílem. pro mladé lidi, kteří se rozhodují o své budoucnosti pak radí, aby se nebáli řemesla. Ona sama se budoucnosti nebojí. Firma, ve které pracuje jí má stále co nabídnout a díky zajímavým zakázkám se může stále učit nové věci, které jí posouvají vpřed. Možná jednou někdo z nás bude nosit na zápěstí hodinky, které vyrobila právě Anna Filipenská.
14. díl: Anna Filipenská - hodinářka
Partner projektu je Skupina ČEZ
Publikováno: 11. 9. 2020
