Loutkař Petr Skácel

Loutky loutkaře Petra Skácela

Tento nenápadný muž miluje objevování. Hlavně taková místa, kde se dají získat nové zkušenosti. Fascinuje ho tajemství a rozmanitosti světa. I to je nejspíš jeden z důvodů, proč miluje právě jachting. Na malé jachtě dokonce přeplul Atlantský oceán. Neskrývá, že je snílek a fatalista. A fandí všem, kteří se nedají zastavit konvencemi a překážkami.

To je Petr Skácel. Po studiích si založil marketingovou agenturu, v níž dělal prakticky všechno - od grafika po produktového designéra. Tato zkušenost se mu později hodila, když "přesedlal" na loutkařinu a začal se naplno věnovat výrobě loutek. Bavilo ho spojení estetiky a mechaniky, v této práci se vysloveně našel. V loutkách objevil cosi tajemného a fascinujícího, co má vliv na lidskou psychiku, co uklidňuje a navozuje kouzelnou atmosféru. Jako by se do loutky přenášelo lidské ego a zároveň jako by loutka ovlivnila lidskou mysl a chování. A toto spojení fascinuje lidi už po tisíce let.

Česká republika je loutkařský fenomén, tato tradice provází naší zemi už od dob kočovných loutkářů a je stejně uznávaná jako třeba české pivo. Současnost je soustředěna v Praze do Unimy, mezinárodní loutkářské asociace, loutkářská katedra na pražské DAMU platila za prestižní odvětví. A díky tomuto je Česko vnímáno jako loutkářská velmoc. 

Odborník na loutky Ruda Helebrant k tomu dodává, že věří v budoucnost loutek a loutkařiny. Lidé podle něho čím dál víc vyhledávají řemesla, v nichž si mohou něco sestrojit nebo sestavit či vytvořit a loutkařina mezi taková řemesla rozhodně patří.

Petr Skácel se nebojí používat moderní technologie. I díky tomu je schopen ostatním loutkařům okázat, co dovede a kudy může eventuelně vést jejich cesta při výrobě loutek. 

Loutka vzniká vždy nejdříve na papíře. Zakázku podle návrhu vytvoří technolog, který nakreslí náčrty finální loutky. Když je technologický návrh hotový, přijde na řadu samotná modelace loutky. Loutka tak může vzniknout klasicky pomocí dřevořezby, kdy řezbář za pomoci dlát vyrábí z lipového dřeva jednotlivé díly loutky, povrchově je opracuje, obrousí a opracuje. Další variantou výroby je modelace pomocí 3D tiskárny, která udělá největší kus práce sama na základě informací a programu v počítači. Průměrná doba tisku komponentů na výrobu loutky je asi 40 hodin. 

Vyřezaná dřevěná nebo vytištěná loutka se musí pokrýt barvami. V případě výrobku z 3D tiskárny se používají akrylové barvy, dřevěná loutka snese téměř všechny typy barev. Malíř musí loutce vybarvit všechny části a vykreslit vše do nejmenšího detailu. Poté se loutka oblékne. Ani samotné oblékání není jednoduchá záležitost, oblečená loutka musí být přirozená a musí se lehce a bez problémů pohybovat. Po dodělání všech nezbytných detailů jako jsou vlasy, vousy a další je loutka připravena na navazování.

Navazování na vahadlo, ať už standardní nebo pro nový typ pohybu může trvat stejně dlouho jako výroba loutky samotné. A posledním krokem, než se hotová loutka předá zákazníkovi se provádí celkový test. Loutka musí být správně vyrobená, oblečená, mít správný výraz a správně chodit. Nesmí mít nic, co k ní nepatří, nic nesmí chybět ani přebývat.

Petr Skácel je, co se loutkařské budoucnosti týče optimista. Líbilo by se mu vrátit se do dob před 100 lety, kdy jen u nás bylo přes 3000 loutkových divadel. Loutkařina potřebuje to správné nadšení a samostudium nejrůznějších oborů, které s výrobou loutek souvisejí. Loutky ale dávají lidem radost a dobrou náladu, kterou stojí za to rozdávat dál. Ten, kdo si umí představit dětský smích a oči plné radosti ví, že o je jeden z mnoha obrovských pokladů. A to právě loutky umí - rozesmát, rozzářit úsměv, potěšit a dávat radost. Nejen dětem, ale i dospělým. 

V dalších pěti letech by Petr Skácel rád rozvíjel činnost loutkové univerzity pro amatérské loutkaře. České loutkářství je pro něho tradice a bere jej jako národní poklad, o který je potřeba pečovat a chránit ho a neustále kultivovat. 

16. díl: Petr Skácel - loutkař

Partner projektu je Skupina ČEZ