Snad každý kluk má rád nože, zejména pořádné "kudly", kterými lze uříznout klacek, vyřezat do něj ornamenty a trefit se s ním do terče. Takové nože by měly být z kvalitní oceli a s dobrou střenkou. Takovým nožům propadl i Jiří Dvořák který se stal nožířem a vyrábí originální kousky pro potřebu i pro potěšení.
Jiří Dvořák - nožíř
Na první pohled na něm nepoznáte, že tento charismatický mladý muž dokáže skloubit tvrdou práci nožíře a lásku ke knihám. Miluje knihy a ve volných chvílích uniká do jejich světa fantazie a na pár okamžiků být čím si zamane. Je to jako snít s otevřenými očima. On si ale už jeden sen splnil. Přímo klukovský sen.
Jeho práce je "černé" řemeslo - práce s kovem. Není však kovářem, ale nožířem. Má rád vůni žhavého železa, pohled na kleště, výheň a kladiva ho naplňuje odhodláním. Při výrobě čepele přestává vnímat svět, který také na pár okamžiků přestává existovat.
A přeci ještě během studií na vysoké škole neměl představu, čím se bude živit. Bylo mu jasné, že vysoká škola je pro něho důležitá, ale čím dál častěji se zaobíral myšlenkami na řemeslnou práci. Zkusil to v rodinné firmě jako podlahář, ale posléze ho bolavá záda a vyhřezlé plotýnky donutily najít si jinou práci. Protože mu již bylo přes 30 let, věděl, že si musí najít takovou práci, která ho uživí a poskytne mu nějaký smysl. Práce nožíře tak byla vlastně splněním jeho klukovského snu. Z dětského koníčku, kterému věnovat prakticky všechen volný čas se stala práce, která ho naplňovala.
Podívejte se také na video, kde vám představíme kovářské řemeslo.
Už v době, kdy studoval vysokou školu navštěvoval umělecko-průmyslovou školu v Turnově, neboť ho víc a víc přitahovala práce kováře a práce se železem. Zde si osvojil první zkušenosti s výrobou nožů a především výrobu tzv. svářkového damašku, což považuje za vrcholnou disciplínu kovářství a nožířství celkově.
Každý nožíř by měl ovládat spoustu dalších řemesel - je zároveň kovář, brusič, řezbář či brašnář. Všechna tato řemesla potřebuje k tomu, aby z kusu železa mohl stvořit dokonalý nůž s rukojetí a pouzdrem. Příběh každého nože začíná v kovárně. Z nástrojové oceli ve formě "plocháčů" nebo kulatiny se začne pod rukama Jiřího Dvořáka přeměňovat v nůž. Lze toho docílit dvěma způsoby - buďto se z ocelového pásu požadovaný tvar vyřízne a vybrousí nebo se zvolí klasická kovářská metoda. Ta spočívá v nahřátí železa ve výhni a pomocí kladiv pak dochází k modelaci požadovaného tvaru. Velké kusy železa se dají zpracovat pomocí bucharu, který kováři usnadní těžkou dřinu při kování. Velké procento času pak zabere tvarování čepele na pásové brusce. Potom se čepel "dotáhne" v kalící výhni, která jí dodá na pevnosti. Zbytek doladění k dokonalosti je tzv. popouštění. Následuje dokončovací práce v podobě výroby rukojeti a pouzdra. Rukojeti se vyrábějí nejčastěji dřevěné, ale používají se i parohy divoké zvěře, tvrzené plasty a další materiály.
Stále máme několik šikovných řemeslníků. Přečtěte si také příběh řezbáře Stanislava.
Jiří Dvořák byl překvapen, kolik zájemců o dobré nože u nás je, kolik je fanoušků kvalitních čepelí i samotných nožířů. Profesionálů, kteří se výrobou nožů zabývají na plný úvazek je ale jen pár. Proto Jiří Dvořák vzkazuje všem, kteří o řemeslné výrobě uvažují - nebojte se práce rukama, není to žádná hanba, spíše naopak. Okamžitě máte možnost vidět výsledky své práce. A pokud si navíc vyberete práci, která vás baví, stane se vám práce zábavou i koníčkem a určitě vám taková práce bude dávat smysl.
Jiří Dvořák i nadále pokračuje ve své práci na plný úvazek. Jeho workshopy lákají stále více a více lidí.
18. díl: Jiří Dvořák - nožíř
Partner projektu je Skupina ČEZ
TIP
Zajímají vás příběhy českých řemeslíků? Přečtěte si také příběh kominíka Jakuba.
Publikováno: 21. 10. 2020
