Svého kreativního ducha v sobě Alena Chládková nalezla už v dětství. Od mala ji bavilo malování a vytváření nejrůznějších věcí. Již výběrem střední školy se přiblížila řemeslu, které se posléze stalo její vášní. Přes peripetie spojené s hledáním povolání vytrvala, a svou houževnatostí docílila svého snu. S manželem tvoří nyní nerozdělitelnou dvojici a jejich společná díla nalezla uznání a obdiv mnoha lidí. Hnacím motorem této mladé ženy byla vždy její cílevědomost, odhodlání a cit pro krásné věci. Oddych a odpočinek nalezla paní Alena při dlouhých procházkách přírodou, kde nachází inspiraci pro svou práci. V profesním i soukromém životě je pro ni nejdůležitější, že vyrábí věci, které mají smysl a jsou pro ni radostí.
Umělecké sklářství
Alena Chládková je mladá žena, která v sobě uměleckého ducha objevila již v dětství. Koníčkem pro ni bylo malování a velice ráda vyráběla různé věci. Ve chvíli, kdy se na základní škole rozhodovala co dál, nabízely se pro ni dvě vhodné alternativy. Tou první byla škola knihovnická, která však prohrála souboj se školou sklářskou. Začala tedy studovat obor malování skla. Tehdy jí ani nenapadlo, že by měla jakýkoliv problém najít v tomto oboru uplatnění. Opak se však stal pravdou. S řemeslem, kterým se nyní živí a sbírá jeden úspěch za druhým, nemá její vystudovaný obor nic moc společného. Vše, co dnes ovládá, se naučila v továrně na vinutky, kam jí tehdy poslal úřad práce. Houževnatost, odhodlání i cílevědomost hnaly tuto ženu kupředu. Začínala jako úplný laik, ale postupem času se vypracovala až na návrhářku skla. Po nějaké době získala kuráž a osamostatnila se. Při svém podnikání nechala naplno propuknout svou vášeň a kreativitu, což bylo pro Alenu obrovským úspěchem.
Skleněná výroba tohoto typu má na území našeho státu velikou tradici. Existují zde zdokumentované nálezy již z doby Keltů. S tímto řemeslem se však můžeme setkat i v starších dokumentech. Už staří Egypťané se věnovali výrobě skleněných korálků.
Alena a její manžel tvoří nerozdělitelný pár nejen v životě soukromém, ale i profesním. Když začínali s podnikáním, založili si v Železném Brodě malou firmičku na výrobu skleněných korálků a šperků z nich vyrobených. Po nějaké době přišla nabídka, která se prostě neodmítá a šťastným manželům se podařilo získat krámek na Malé Straně v Praze. Řemeslo, které společně provozují, není nic nového. Jedná se o umění staré několik tisíc let. Nejstarší sklářskou technologii vyrobenou člověkem. Toto řemeslo provozují dva druhy lidí. Jedni pouze kopírují nápady jiných lidí, avšak ti druzí jsou vynikajícími skláři. Dokážou do své tvorby přinést vlastní nápady, talent i invenci, vdechnout svým výtvorům osobitou myšlenku, a to je případ Aleny Chládkové.
Ve svém ateliéru se mladá umělkyně věnuje výrobě korálků, vinutek a šperků z nich vyrobených. K výrobě samotných korálků jsou zapotřebí skleněné tyče a nerezové dráty. Ty se nejprve namáčí do kaolinu. Kdyby se tak neučinilo, nebylo by možné, po jejich zchladnutí, korálky z drátů sundat. Dále se pak používá hořák a před ním stojící sklářská cihla, kde na jedné straně jsou opřené skleněné tyče a na druhé nerezové dráty. Při práci se samozřejmě musí používat ochranné pomůcky. Právě před žárem ze zapáleného hořáku chrání paní Alenu skleněný štít. Skleněné tyče se rovnoměrně zahřívají před hořákem a navíjí se na tyče. Podle toho, co se mladá umělkyně rozhodne vyrábět, použije např. půlformu či vyrábí nepravidelné tvary přímo z volné ruky. Navinutý korálek se musí pečlivě ze všech stran prohřát před hořákem a poté se ponoří do chladící směsi. Veškeré dekorativní procesy vznikají přímo v ohni. Nic se již dodatečně neupravuje.
Jestliže se Alena rozhodne na korálek malovat, vytáhne si tzv. nit a provede malbu přímo v žáru ohně. Existuje více způsobů, jak korálky vylepšit. Jedná se např. o dekorování za pomoci stříbrné či zlaté fólie. Ta se nastříhá na čtverečky nebo obdélníčky a opracovávané sklo se jimi obalí. Hotové korálky se nakonec ponoří do vody. Tím se uvolní kaolin a výtvory se dají stáhnout z drátu. V tuto chvíli přichází na scénu manžel kreativní řemeslnice. V jeho rukách vznikají nejrůznější stříbrné komponenty, jako jsou např. háčky k náušnicím. Hotové šperky se vozí do jejich krámku na Malé Straně, nebo je posílají jejich majitelům poštou.
Alena Chládková vidí budoucnost sklářského řemesla a výrobu vinutých korálků velmi růžově. Je to naše národní dědictví, které má v české zemi obrovskou tradici a ve které jako národ vynikáme. Hromadnou výrobu zde sice již nenajdeme, avšak toto řemeslo není zdaleka mrtvé. Jednotlivci, kteří se výrobě vinutých korálků věnují, jsou budoucností celého řemesla. Alenino největší přání je, aby si lidé celého světa spojovali její šperky s mistrovskou tradicí. Aby pro ně byly jedinečné a přinášely jim jen samou radost.
17. díl: Alena Chládková - Sklářka
Partner projektu je Skupina ČEZ
Publikováno: 20. 10. 2020
