Václav Pikrt - houslař

Václav Pikrt - houslař

Václav Pikrt svou práci miluje a je pro něho i největším koníčkem. Je totiž houslařem, který svou lásku k hudbě promítl do své práce. Jeho kamarád o něm říká, že má vyvážené ikigai - což v japonštině znamená důvod k bytí, nebo také koncept smyslu života. Jsou to věci, které v životě milujeme a v nichž vynikáme, jsme v nich dobří, svět je potřebuje a které nás dokážou i uživit. 

Už od první třídy základní školy se Václav Pikrt učil hrát na housle. Postupem času ho začalo zajímat, jak takovou tvarově složitou věc vyrobit. Díky tomu, že nikdy nebyl - jak sám říká - studijní typ a měl navíc chápavé rodiče, kteří nelpěli na vynikajících výsledcích, bylo rozhodnutí o výběru budoucího povolání čistě na něm. U Václava zvítězila touha pracovat se dřevem. Možná se v něm zhmotnily geny po předcích, kteří se živili jako koláři a karosáři. Na umělecké škole v Příbrami se vyučil uměleckým truhlářem. To byl odrazový můstek pro jeho další sebevzdělání jako výrobce hudebních nástrojů v Chebu. Složil maturitu a vážně přemýšlel o dalším studiu na vysoké škole. Po rozhovoru s otcem uznal, že vysokoškolský titul mu nebude prakticky k ničemu. 

Založil si tedy v Příbrami houslařskou dílnu a vrhl se do práce. Po nějaké době ho oslovil Jan Špidlen, který je považován za jednoho z nejlepších houslařů na světě a nabídl mu spolupráci. Taková nabídka byla pro Václava vyznamenáním. 

Práce houslaře se dá rozdělit do dvou samostatných odvětví - výroba houslí nebo restaurování. Václav Pikrt se věnuje obojímu.

Ke své práci v dílně potřebuje především nářadí, nejlépe perfektně nabroušené. Zcela zásadní je ale výběr dřeva. Používá se především dřevo javorové (na zadní desky houslí), rezonanční smrk (na přední části). Tělo houslí se vyrábí podle formy, do které se naklíží vrbové dřevo, pak se použije nahřáté a do potřebného tvaru naohýbané tenké javorové dřevo. Rezonanční desky se klíží dohromady ze dvou kusů dřeva. Těmto částem se říká luby. 

Pomocí dláta se s téměř sochařskou přesností tvaruje klenba nástroje. Miniaturním hoblíkem se dřevo dočisťuje a zahoblovává. Aby byla jak vnitřní, tak vnější klenba přesná a dokonalá, používá Václav tzv. tloušťkoměr. nedílnou součástí houslí je krk nástroje. Na přířez krku se obkreslí tvar šneku a hmatové části a nahrubo se vyřežou na pásové pile. Na vyříznutý šnek se připevňuje pomocí klihu hmatník, vyrobený z dřeva afrického ebenu. Celý kus se pak zasadí do těla korpusu houslí. Po zapasování krku se budoucí nástroj lakuje. 

Po zaschnutí poslední vrstvy laku se nástroj kompletuje. Přidělávají se kolíčky, kobylka a struny. Nakonec přijde tzv. duše. Je to malý kousek smrkového špalíčku, který se vkládá do těla houslí a rozevírá se jím horní a dolní část houslí. Bez duše by housle nikdy nezněly tak, jak mají znít.

Budoucnost houslařského řemesla vidí Václav velmi pozitivně. Ještě před 20 lety bylo na houslařské soutěži v italské Cremoně vybráno jen 10 skvělých nástrojů. V roce 2018, už i s Václavovou přítomností se již sešlo bezmála 100 výborných houslí. Díky tomuto pokroku lze předpokládat, že houslařství zažívá novou zlatou éru, která snad jen tak brzy neskončí. 

Václav věří, že nejlepší je poslouchat svou vlastní intuici a jít si za svým snem. Ačkoliv na internetu nalezne spoustu hodnotného materiálu a fotografií, přeci jen věří sám sobě. Rád by se i nadále věnovat výrobě houslí na špičkové úrovni a stejně tak by rád restauroval staré mistrovské kousky.

20. díl: Václav Pikrt - houslař

Partner projektu je Skupina ČEZ