Alex Chládek tvoří díly šperků své ženy

Sklář, který vyrábí šperky

Alex Chládek je cílevědomý, pracovitý muž, který je oporou své ženě nejen v životě soukromém, ale i profesním. V jejich rodinné dílně mezi nimi vznikla velice úzká spolupráce. Fakt, že spolu tráví prakticky veškerý čas, není vůbec na škodu. V jejich ateliéru vznikají úžasné a osobité šperky, které si našly své zákazníky i za hranicemi našeho státu. Alex se věnuje doplňkovým a dokončovacím pracím. Jedinečné šperky své manželky podtrhují jím vyrobené stříbrné komponenty. Manželé se zvláštním, až fenomenálním způsobem doplňují a vznikají tím jejich společně úžasné výtvory. Alexova manželka je vnitřně tvůrčí osobnost a tento mladý muž jí dává veškerý potřebný prostor.

Součástí vinutých korálků, které se v ateliéru vyrábí, je stříbro nebo zlato. Jedná se o opravdu malé množství, které se ve formě fólie natahuje na základ korálku. Tento základ se poté překryje další vrstvou skla. Tak vzniká zajímavý, osobitý, ušlechtilý a hodnotný efekt. Alex dále při dokončování šperků z korálků vyrobených jeho manželkou používá stříbro např. k výrobě háčků k náušnicím. Použité množství drahého kovu je vždy jiné. Záleží, jak moc jsou náušnice výrazné. Může jít o pouhých pár gramů stříbra na jeden pár náušnic. Jeho šikovnýma rukama prošly komponenty jemné a miniaturní, i výraznějšího vzhledu.

Sklářské řemeslo, které manželé spolu provozují, není nic nového. Jedná se o umění, které je staré několik tisíc let a tato sklářská technologie je nejstarší technologií vyrobenou člověkem. V tomto oboru existuje mnoho sklářů, kteří pouze kopírují nápady někoho jiného. Alexova žena je však umělecká sklářka, která do svých šperků přenáší své vlastní nápady a z jejích výtvorů dýchá její osobitá myšlenka.

Budoucnost sklářského řemesla je podle Alexe Chládka v rukou samotných sklářů. Každý takový umělec by měl do svých děl přinést něco svého a osobitého. Nevidí budoucnost v replikování oblíbených motivů, nýbrž přijde se svou myšlenkou, kterou zhmotní. Pro budoucnost sklářství je důležité, aby tito řemeslníci měli sklářství v srdci a přinášeli ve svých dílech unikátní nápady, kreativitu a jedinečnost. Toto všechno pak přinese něco nového, co se lidem bude líbit, bude je zajímat a chytne je za srdce.

Pan Alex tvrdí, že člověk, který se zajímá o sklářské řemeslo, by měl ve svém srdci cítit určitou zaťatost, pokoru a sílu, která jej vede ke sklářství. Jedná se o něco silnějšího, než je obyčejná kalkulace. Takový člověk by měl disponovat citem a tvůrčími schopnostmi. Pak vznikají výtvory, které si najdou svého majitele, lidé se k vám opakovaně vrací a samozřejmě přijde i finanční ohodnocení.

Alex si vždy přál navrhovat, tvořit a vyrábět, prošel si několika výtvarnými obory např. navrhování dětských hraček. Ve chvíli, kdy se rozhodoval, kterým směrem se dát, zaměřil svou pozornost na sklářskou školu v Železném Brodě. Lákaly ho obory jako broušení či rytí skla. Nedovedl si představit, že by se jen přiblížil k oborům více mužnějším, jako je nabírání a foukání skla, což posléze zdárně vystudoval.

Tento sklář společně se svou ženou vlastní krámek na Malé Straně. Gotický prostor působí velmi pozitivně jak na ně samotné, tak i na zákazníky, kteří se zde mohou setkat se samotnou tvůrkyní. Lidé se k nim rádi vrací nejen pro úžasné šperky, ale i pro vlídná slova. Jsou velice rádi, že lidé jako jsou tito manželé vůbec existují, neboť Alena i Alex jsou velice empatičtí lidé, kteří se nebojí setkání se svými zákazníky a rádi si vždy vyslechnou jejich životní příběhy.

Bonusový materiál k 17. dílu: Alena Chládková - sklářka

Partner projektu je Skupina ČEZ