Ludmila Dušková: Kariérní život jsem zasvětila pěstitelství a nikdy nelitovala

Musím se hned na úvod zeptat — jak vypadá zahrada Lídy Duškové?

Mám pole v Kovači na Jičínsku, odkud pocházím. Pěstuju tu vše možné, ale brambory považuji pro přežití za úplný základ. Kromě toho mám rajčata, každý rok tak kolem stovky rostlinek. Někomu to může připadat přehnané, ale já si nedokážu představit, že by jich bylo míň! Kromě toho u mě najdete okurky, dýně, melouny, lilky (teď jsem se vrhla na roubované sazenice, protože mám jednu známou, která se jimi zabývá), fazole, hrách, cibuli, mrkev... Abych o nových odrůdách mohla mluvit nebo je dokonce doporučovat, musím je přece napřed sama vyzkoušet, ochutnat.

A co květiny?

Květinami se zabývá moje dcera Daniela, která vystudovala zahradní architekturu. Já říkám, že dělám hlavně zeleninu, prostě vše, co se dá sníst. Ale je pravda, že na kraji záhonu rajčat vysazuju astry, abych měla co dát do vázy. A ještě afrikány, protože se mi líbí, kvetou celé léto a nakonec se dají opět využít v kuchyni.

Zmínila jste dceru Danielu. Blízko k přírodě má ale i váš syn. Dopomohla jste nějak k tomu, aby jablko nepadlo daleko od stromu?

Dcera je cvičitelkou akrobatické jógy, ale zároveň je už spoustu let redaktorkou hobby pořadu. Syn zase vystudoval lesnickou fakultu, a i když se oboru profesionálně nevěnuje, na zahradě pracuje. Děti jsem do ničeho nikdy netlačila, ovšem pořád jsme spolu byly někde venku, snažila jsem se je učit, jak se která kytka, který plevel jmenuje.

Je časné ráno a náš rozhovor probíhá přes telefon. A zatímco já sedím doma v kuchyni, ze sluchátka se line cvrlikání ptáků. Sedíte někde na prosluněné zahradě?

Nene, jsem v kanceláři a to, co slyšíte, jsou kanáři. Jsem milovnice ptactva a dost jedinců jsem už zachránila. Honza (Kopřiva, pozn. redakce) pro ně před deseti lety vyrobil klec, která je ale tak obrovská, že ji dveřmi neprotáhnete, takže tu zabírá většinu místnosti, a nedá se s ní nikam hnout. Nejprve jsme tu hostili andulku, kterou můj syn našel opuštěnou u popelnice. Dožila se dost let a byla krásně ochočená. Kromě ptáčků tu ale s námi jsou ještě králík a morče. Pojmenovali jsme je Vašík a Jindřiška. Morče nám před lety někdo přinesl, protože, chudinka, osiřelo. I králíka jsme dostali. Zrovna jsme natáčeli na Střední škole zahradnické v Litomyšli, jejíž ředitel choval králíky, a nabídl nám, jestli bychom jednoho malinkého nechtěli. Samozřejmě jsme na to kývli. Přes zimu a za chladných předjarních dní pobývají v kanceláři, ale na dvorku máme voliéru, takže se hned, jakmile to jde, stěhují ven.

A kolik lidí vás je v kanceláři?

Tři. Kolegyně je pravnučkou Jindřicha Vaňka, který založil roku 1899 společnost Semena Vaněk na výrobu a prodej osiv, květin a zemědělských plodin, a my na jeho odkaze roku 1992 navázali. Pak je tu ještě Honza Kopřiva. Poslední roky se zaměřujeme na bio přípravky, které by měly pozvolna nahrazovat chemická vyšetření. Našimi zákazníky nejsou jen důchodci, ale třeba i mladé maminky s dětmi, které se zajímají o zdravý životní styl a ekologii.

Sortiment, který vaše firma nabízí, zahrnuje téměř vše, co běžný pěstitel ke své práci potřebuje. Od osiva zeleniny a květin přes hnojení až po pracovní pomůcky. Mě ale nejvíc zaujal Kalendář ochrany rostlin, který vyšel už 15. rokem. Není už trochu únavné, přicházet s novými nápady?

Vůbec ne. Tím, jak se příroda neustále vyvíjí, objevují se i noví škůdci. Slimáci, americké padlí angreštové, to jsou druhy, o kterých jsme před těmi patnácti lety neměli ani ponětí. A nejhorší je, že když nějaký další nově zaútočí, my netušíme, co na něj zabírá. Musí se napřed rozpoznat jejich vývojová stadia, jak přezimují, kdy začínají líhnout. Řešení přichází většinou až s ročním zpožděním, a za tu dobu škůdci, stejně tak i houbová onemocnění, napáchají spoustu škod.

Sice je to asi nereálné, ale neexistuje přece jen na škůdce nějaká univerzální finta?

Ukázalo se třeba, že parazitické hlístice, kterých existuje hned několik druhů, překvapivě likvidují slimáky anebo obaleče jablečného, což je původce červivění jablek, švestek. Zrovna jsem o tom před pár dny točila reportáž.

Zmínila jste kolegu Jana Kopřivu, s kterým tvoříte na obrazovkách již ikonickou dvojici. Jak si rozumíte v soukromí?

Výborně, lidsky i profesně. Oba jsme znamením Váhy, o kterých je známo, že se dokážou skvěle doplňovat. Měli jsme asi štěstí jeden na druhého. Umíme se vyslechnout. Neprosazujeme tvrdě vlastní zájmy a nehádáme se. Funguje to mezi námi úžasně, až se sama divím - vzhledem k tomu, jak strašně dlouho se už známe.

Radíte ostříleným zahrádkářům, ale často vás prosí o pomoc začátečníci. Jen facebooková stránka Zahrádkářské poradny má přes 39 000 fanoušků. Jaké druhy dotazů se vám nejvíc zarývají do paměti?

Představte si, že si doma dvacet let hýčkáte kytku, kterou jste dostala od někoho, který tu už není, takže k té rostlině chováte mimořádně osobní vztah. A zničehonic ji napadne škůdce. V takových chvílích jsou lidé vděční za jakoukoliv radu, a když jim pomůžu, dojímá mě, jak děkují. To jsou přesně ty okamžiky, kdy vám dojde, že má vaše práce obrovský smysl. A co mě nejvíc pobaví? Nesmysly. Když třeba někdo shání semena rybízu, a neví, že musí zasadit stromek.

Sledujete zpětně svoji práci? S jakými pocity?

Ne, to v žádném případě. Rádiové vstupy, v kterých občas vystupuji, běží na živo. A co se týče Receptáře prima nápadů, většinou si v neděli ani nevzpomenu, že pořad vysílají.

Když jsme si domlouvaly termín rozhovoru, moc volných okének v diáři jste neměla. Změnilo se pro vás za rok trvající pandemie něco?

Vůbec nic. Práce stále běží ve stejném, často vražedném tempu. Píšu do časopisu. A reportáže v Zahrádkářské poradně v Receptáři prima nápadů s Honzou Kopřivou nejen moderujeme, ale od A do Z je vymýšlíme, děláme i menší či větší scénáře pořadu. Do toho jsme v dennodenním kontaktu s pěstiteli, sami i prodáváme. Jsem neustále v pohybu. Vlastně jediné omezení si vybavuju, když kolegyně z kanceláře onemocněla a my všichni museli do karantény. To se pak celá situace trochu zkomplikovala.

Takže dotaz, co děláte, když zrovna nepracujete, je nejspíš zbytečný?

No, nezastavím se. V soukromí se snažím být oporou nemocnému manželovi. Navíc máme od syna dva vnuky (3,5 letého a několikaměsíční miminko), které často buď hlídám, nebo rodině jinak vypomáhám. Prokládám to a nestěžuji si. U mě totiž neexistuje říct, že něco nejde.

Podívejte se na listárnu s Ludmilou Duškovou