Umělecké kovářství může být koníčkem na celý život

Jaké jsi měl v dětství koníčky? 

Asi nejvíc mě bavila příroda, zvířata, příroda celkově. Různé bojové sporty kromě fotbalu, ten mě nebavil.

Takže kolektivní sporty ne?

Kolektivní sporty ano, ale ne fotbal, nebavil mě. Tíhnul jsem spíše k umění.

A měl jsi jako dítě výtvarné koníčky? Chodil jsi někam na malování nebo vyrábění keramiky?

Ano, chodil jsem na výtvarku do DDM, také na keramiku, což mě bavilo. Tvoření na kruhu i klasické modelování.

Co tvoje koníčky dnes?

Dnes už jich tolik nezbývá, ale největší můj koníček je asi moje práce. Dělat sochy a designový nábytek. To mě baví nejvíc plus k tomu tréninky thaiboxu.

Věděl jsi už odmalička, že budeš tohle dělat nebo jsi měl jiné vysněné povolání?

Můj děda i otec měli kovošrot, tak jsem se u železa pohyboval odmalička. Volba byla zcela jasná. Nejdřív jsem uvažoval o sochařině z kamene v Hořících, ale naštěstí vyhrál kov a studoval jsem na uměleckého kováře.

Opravdu děda a táta měli takový vliv, že bylo jasné, čemu se chceš věnovat?

Tím, že jsem se pohyboval v kovošrotu, tak mě zajímaly kovové předměty a železo. Proto jsem ještě před školou strávil jeden den u kováře a zkusil si kovařinu. Zjistil jsem, že to je pěkná tvůrčí práce, která mě bude bavit. I když dneska kovařinu už tolik nedělám, je to spíše umělecké svařování, scrapart neboli šrotart.

Vzpomeneš si, jakou první věc jsi vyrobil?  Třeba jako dítě, co prvního jsi vyrobil?

Právě s tátou jsme tesali do pískovce menší abstraktní sošky a potom na škole vznikala díla v rámci výuky nebo závěrečných prací a tak.

Na kterou věc, co jsi vyrobil, jsi nejpyšnější? Která ti udělala největší radost?

Je toho víc. Už při samotném vytváření nového kusu, kdy se vše začne formovat, mi tluče srdce rychleji. Je to krásný pocit, když dokončuji dílo - zvláště, když je to socha nějakého zvířete. To mě baví nejvíc, nemám úplně nějakého favorita. Ale mám pěkné reprezentační zakázky v nejvyšší budově České republiky, tady v AZ Toweru.  Mám tam hlavu nosorožce, v Německu plameňáka, nebo jsem tvořil pro různé umělce menší pohyblivé robůtky, je toho víc.

Vyrábí s tebou i někdo další z rodiny?

Táta s námi, když jsme byli malí, nějakou tvůrčí činnost měl. Už na vojně hezky kreslil, dneska se tomu nevěnuje, ani jako koníčku. Všeobecně je tvořivý. Setra je na Umprum, dělá spíše artová videa atd. Různou tématiku vztahující se k ochraně zvířat. Spíše ji to táhne tímhle směrem, ale umění je tam také.

Vnímáš konkurenci ve svém oboru?

U uměleckého kováře konkurence je, ale u strep artu a šrot artu vím o pár lidech. Někdy se bavíme přes Facebook nebo si občas píšeme, ale vyloženě konkurenci nemám. Ve městě u mě vůbec ne, takže nevnímám, že by mi někdo bral práci. Lidé si vždy vyberu, mám už svůj rukopis. Chtějí sochu ode mě.

Čím si myslíš, že je jedinečná tvoje tvorba?

Jedinečná? Není to nic nového ve světě, co dělám. Dávám tomu nějaký rukopis a ten šrot, to taky hodně dělá. Je tam pěkná myšlenka recyklace věcí, z vyhozeného odpadu vznikne pěkné dílo, pěkná socha.

Je něco, čeho bys chtěl ještě dosáhnut? Nebo máš nějakou vizi do budoucna?

Vize do budoucna? Občas mám i zakázky, které mě až tolik nebaví. Jsou to schodiště nebo nějaká brána, ale chtěl bych dojít tam, kdy dělám věci, které mě opravdu jenom baví. Takže sochy a občas nějaký designový nábytek, tudy bych chtěl pokračovat.

Teď trošku z jiného soudku. Já vím, že máš hodně zvířat a že se jim hodně věnuješ. Vyrobil jsi jim třeba něco?

Vyrobil jsem jim maximálně venkovní pelech, který stejně nevyužívají. Vždycky jim hračky koupím. Nebylo potřeba něco kovového pro ně dělat. Myslím si, že když dělám sochu zvířete, projevuji se v ní můj cit k přírodě.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v životě.

Pokud vás zaujala Adamova práce, podívejte se na stránky www.steelgallery.cz.