Když se snoubí vášeň pro divadlo a šití

Co tvé koníčky z mládí? Nasvědčovalo někdy něco k tomu, že se přihlásíš do hobby soutěže?

Určitě nasvědčovalo. Já jsem Blíženec a celý život jsem tíhla ke dvěma věcem. První věc je divadlo a jeviště, ta druhá tvůrčí činnost rukama. Takže opravdu od deseti let jsem šila kostýmy do ochotnického divadla. Dokonce jsem ve třinácti letech vyhrála v Praktické ženě s divadelním kostýmem barokních šatů. Potom jsem se rozhodovala, kterou cestou se dám, jestli kostýmy, nebo divadlo. Tady v této soutěži se spojily obě věci dohromady, takže to je pro mě perfektní.

Co koníčky dnes?

Je to stále tvůrčí práce, která je mým největším koníčkem a zároveň profesí. Divadlo - na jevišti moderuji, takže to je můj velký koníček. Skládám a zpívám písničky pro děti jako Veseluška, kde se také snoubí tvůrčí činnost, a zároveň vyrábím kostýmy a kulisy pro děti. Je to hezky barevné, takže je to pěkné. Měla jsem ochotnické divadlo "před covidem", kde jsem dělala také kostýmy, a mám ráda také sport.

Co tvoje profese? Bylo něco jiného, co jsi vždycky chtěla dělat? Bylo třeba období, kdy sis řekla - nebudu dělat kostýmy a budu raději hasič?

Vždycky jsem chtěla být herečka anebo kostymérka.

Tak to se ti splnilo?

Ano, do určité míry.

Co jsi vystudovala nebo čím ses vyučila?

Na střední škole jsem byla na oděvní průmyslovce v Prostějově (obor oděvářství) a potom jsem šla na vysokou školu pro editory ve sdělovacích prostředcích, což mělo blíže k tomu jevišti a moderování.

Kde se tvůj zájem o řemeslo a šití vzal? Má to třeba někdo z rodiny nebo jsi to v sobě objevila sama, když sis šila na panenky Barbie?

Netuším vůbec, od koho to je. Maminka ne, možná třeba babička. Ale vím odmala, že to v sobě mám. Takové mužské věci asi po tatínkovi, ten je takový kutil, sám si postavil dům, opravuje auta... Tady v soutěži jsem si všimla, že když je člověk šikovný, tvůrčí, tak je šikovný na spoustu dalších věcí. Doma kombinuji, dělám si doplňky do interiéru, tapety, omítky, co je potřeba. Taky vím, že jsem asi od deseti let stříhala vlasy doma celé rodině, líčila jsem nevěsty. Prostě k tomu člověk tak nějak tíhne a ono se to snoubí dohromady.

Co tvoje děti? Podědily po tobě zájem o vyrábění? Jsou manuálně zručné?

Starší syn je spíše na sport a na hudbu, to podědil. Mladší syn je také na hudbu, kulturu, umění, ale je hodně zručný, dost toho vyrábí. Děláme spolu různé věci, jako je vyrábění pro děti (Veseluška a Janíček). Pramení to z toho, že on možná doma vyrábí ještě více než já, protože je opravdu kreativní, přijde s nějakým nápadem a umí jej hezky vytvořit, aby se to líbilo dětem. Ano, myslím, že mladší syn, který už asi v pěti letech věděl, že chce být architektem a měl tyto sklony, tak to asi podědil.

Vrátíme se k tomu, co děláš ty. Myslíš, že děláš něco jedinečného, něco, v čem právě ty vynikáš?

Úplně se neživím šitím. Je to jedna z činností a myslím si, že u nás můžu vyniknout hlavně tím, že mám nápad a vždy je originální.  Dokážu vytvořit pro divadlo, jak se říká: za málo peněz hodně muziky. Člověk musí s malým rozpočtem vymyslet velké věci a myslím si, že nápady mám. Baví mě to a dokážu práci vytvořit rychle.

Je něco, čeho bys chtěla dosáhnout? Máš nějaký sen, vizi do budoucna?

Vždy bylo mým snem udělat kostýmy třeba pro film nebo divadlo. Pro film by to bylo nejzajímavější.

A co v moderování nebo třeba s Veseluškou, máš nějaký sen i tam?

Ano, s Veseluškou je mým snem vyprodaná O2 Arena plná dětí. Ale ne, mým snem je, aby Veseluška bavila děti v celé republice. Protože doufám a věřím, že ty písničky jsou vtipné a zároveň chytré. Je to humor, který je snad pokračovatelem pánů Svěráka a Uhlíře. Tento druh humoru k dětem patří. Stačilo by mi, aby Veselušku znaly všechny děti. A co se týká moderování ? Líbilo by se mi živit se moderováním nebo prací na jevišti. Cítím se tam dobře, což je vidět určitě i v pořadu, že jsem si to užívala.  

Neuvažovala jsi o změně kariéry, že bys šla někam do divadla profesionálně šít kostýmy?

Vzhledem k tomu, že žiji ve Strážnici, kde mám děti, tak u nás pracovat v divadle je možné v Uherském Hradišti ve Slováckém divadle. Nemyslím si, že by to byla úplně má meta nebo sen. Samozřejmě, pokud by přišla nabídka z nějakého většího města, třeba z Prahy, tak to bych asi zvažovala.

Kolik denně strávíš času šitím?

To je různé. Když mám zakázku (teď budu šít kostýmy pro mažoretky), tak šiji, ale když zakázku nemám, tak dělám jiné věci, protože to není jediná věc, která mě živí.

Hodně štěstí, Gábino, děkuji za rozhovor.

Na Instagramu můžete Gábinu sledovat pod značkou Krása tvoření.