Jak na řezání plechů? Laserem, kyslíkem i vodou

Nechte si plechy nařezat

Řezání plechů za pomocí často velmi moderních technologií není nejlevnější záležitost. Každý kutil by tak měl předem dvakrát zvážit, jestli se mu opravdu vyplatí pořizovat si některý z přístrojů na řezání nebo vypalování plechů. Jejich pořizovací cena se vám totiž vrátí pouze tehdy, budete-li je využívat opravdu často. V opačném případě, což bude mnohem častější případ, vyhledejte raději své známé, které některým z takových přístrojů disponují, nebo si nechte plechy nařezat u odborníků. Tam navíc budou nejlépe vědět, jaké způsoby řezání konkrétně pro vaše požadavky zvolit.

Řezání plazmovým paprskem

Jednou z nejvyužívanějších metod je dnes řezání plechů a kovů za pomocí plazmy. Při něm se samozřejmě nelze obejít bez pálicího stroje. Ten vylučuje řezací plyn, nejčastěji kyslík nebo směs argonu a vodíku. Tímto plynem přístroj vysílá proud elektronů, díky kterým mezi materiálem určeným pro řezání a netavící se elektrodou vzniká ionizovaný plyn a také plazma. Plazmový paprsek má obrovskou kinetickou energii a vysokou teplotu. A díky tomu následně daný materiál, nejčastěji tedy právě plech, vypaluje do požadovaného tvaru. Takové řezání plechů plazmou je sice nákladné, ale velmi spolehlivé a přesné. Jedinou nevýhodou je ona vysoká teplota, která může ovlivnit vlastnosti materiálu v blízkosti řezu.

Pro automatickou výrobu se hodí laser

Neméně přesný a výkonný jako plazma je i další nástroj, kterým lze řezat a vypalovat plechy – laser. Jeho výhoda oproti plazmě spočívá v rychlosti a v možnostech automatizace procesu řezání plechů. Laserové vypalování se tak využívá zejména v sériové výrobě, kde je potřeba získat co nejrychleji velké množství stejných plechových výpalků. Řez, který za sebou laser zanechává, je velmi úzký. Na rozdíl od plazmy má řezný paprsek jen malý tepelný vliv na své okolí. Výhodou laseru stejně jako plasmy je také to, že při správném nastavení řezacích přístrojů nedochází během vypalování k nežádoucím deformacím zpracovaného materiálu.

Jde to i kyslíkem

Třetí v úvodu zmíněná metoda, tedy řezání plechů kyslíkem, se používá nejčastěji. Pravděpodobně také ze všech popsaných metod nejdéle. Známější je ale spíše pod názvem autogenní řezání. Tento způsob vypalování plechů je založený na použití hořícího plynu a je využitelný i při práci s ocelí. Řezání plechů autogenním řezem se vyznačuje velmi přesnou hranou řezu a také tím, že je využitelné i pro plechy s větší tloušťkou. Patří také mezi nejdostupnější ze všech možností vypalování plechů.

Voda nad zlato

Extrémně přesný a velmi hladký řez, takový výsledek přináší řezání plechů za pomocí vodního paprsku. Ten může být ještě důslednější než paprsek laserový, má díky nízké teplotě také naprosto minimální (jakýkoliv) další vliv na okolní materiál. Nevýhodou je pak vysoká cena za pořízení stroje na řezání plechů za pomocí vody. Ten může být ještě dražší než přístroj na plazmový řez. A neméně vysoké jsou také jeho provozní náklady.

Rozhoduje tloušťka

V ideálním případě budete mít při řezání plechu k dispozici každý ze čtyř výše popsaných způsobů vypalování. Jak se ale rozhodnout, který se vybrat? První kritériem je tloušťka plechů, které chcete řezat. Který způsob vypalování se hodí pro jakou tloušťku materiálu najdete přehledně zde:

• do 2 mm – použijte laser.
• do 3 mm – použijte plazmu nebo laser.
• do 6 mm – použijte vodní paprsek, plazmu nebo laser.
• více než 30 mm – použijte plazmu, kyslík nebo vodní paprsek
• více než 50 mm – použijte kyslík nebo vodní paprsek.
• více než 200 mm – použijte kyslík.

Co rozhodne u vás?

Podstatné také je, abyste si předtím, než necháte plechy nařezat, ujasnili, co je pro vás důležité. Pokud potřebujete velmi kvalitní a hladké hrany, odeberte z rozhodování řezání pomocí plazmy. Potřebujete se vyhnout vzniku teplem ovlivněné zóny v okolí řezu? Pak zvolte řezání za pomocí vodního paprsku. Stejná volba se hodí také v případě, že potřebujete mít práci hotovou co nejrychleji. Pokud chcete naopak co nejnižší cenu, bude vaší volbou řezání za pomocí kyslíku.

Zdroj informací: autor článku