Motorku vám vyrobí i namaluje, a to jako jediný na světě

Jaké byly v mládí vaše koníčky?

Rozhodně to byl sport. A už tenkrát v mládí manuální práce. Pomáhal jsem strejdovi a tátovi, snad už od pěti let jsem se pohyboval v garáži.

Jaké jsou vaše koníčky dnes?

Koníčky z mládí stále přetrvávají. Stále je to sport, práce v garáži – dnes už tedy se svými kolegy v práci. Ale navíc ještě miluji cestování. To je super, cestování mám rád. A jeden z mých velkých koníčků je sranda. Smích, sranda, rozesmívání a tak.

Čím jste chtěl být jako malý?

První obrázek, který jsem namaloval, bylo popelářské auto. Oranžové velké auto jsem obdivoval. A prostě jsem si řekl, to chci, s tím budu jezdit, budu popelář.

A nakonec jste vystudoval nebo jste se vyučil? A čím?

Vyučil jsem se autokarosářem. Byla to úžasná škola v jižních Čechách, kde brali jen pár dětí. Tam jsem vystudoval a rovnou jsme měli praxe, dělali na autech. Do toho jsem ještě potom studoval strojařinu, kdy jsem rýsoval různé projekty, ale nikdy jsem nedával pozor. Vždycky jsem si rýsoval ještě něco navíc. Vysokou školu jsem nedokončil, protože už jsem se pustil do práce.

Když se tedy bavíme o škole a o tom, že jste pomáhal tátovi a strejdovi v dílně, to byla inspirace, která Vás dovedla k řemeslu? Kdy padlo rozhodnutí, že se půjdete učit autokarosářem?

Já jsem se nikdy nechtěl jako dítě, když jsem je sledoval v garáži, hrabat v motoru. Přišlo mi to takové komplikované, pro mě motor musí fungovat. Tak jsem to měl nastavené. Teď už je to tak, že se i motorům trošku věnuji. Ale karosařina a design a takové ty technologické věci, různé konstrukce - něco postavit a pak na to s obdivem zírat, to jsem měl vždycky rád.

Vzpomenete si, co byla první věc, kterou jste vyrobil? Byl jste na ni pyšný?

Na chatě jsem jako dítě vyráběl z různých kusů dřeva a kůry loďky, které jsem pouštěl po vodě. Jednu mám dokonce ještě nedodělanou. Tu bych už mohl konečně dokončit.

Na kterou věc, co jste vyrobil, jste nejpyšnější?

Já navíc ještě maluji obrazy. Malování je jeden z mých velkých koníčků. Hlavně v zimě, kdy je v dílně chladno, se zavřu doma a maluji, abych něco dělal. A na co jsem pyšný? Ono je to tak, že když něco dělám, tak z toho mám radost. A když to dokončím, tak jsem vždycky hrozně spokojený. Určitě bych neřekl, že jsem pyšný na jednu konkrétní věc. Jsou obrazy, které mám radši než jiné, protože k nim mám nějaký vztah. Je víc věcí, na které jsem pyšný, kterými jsem si dokázal splnit sen. 

Když zručnost máte v rodině, zavíráte se s tátou či strejdou do dílny? Nebo se sourozenci, jestli nějaké máte? Někoho, s kým byste takhle společně pokutil?

Se strejdou se pořád potkávám v garáži. Většinou je to buď u něj, nebo u mě, v cizích garážích zatím ne, ale to taky určitě jednou přijde, že se pojedeme někam na něco podívat. Když navštívím strejdu, on miluje různé práce. Zase má trochu jiné odborné zaměření, hlavně zámky a svařuje kovy. A to mě taky naučil, k tomu mě přivedl, poradil mi, co a jak mám dělat. Když jedu do jižních Čech (do Budějovic), tak jedu za ním do garáže. Tam mi ukazuje svoje nové věci, technologie a vždycky mě něčím inspiruje, což je super.

Máte někoho, koho byste tedy na oplátku učil Vy? Třeba v práci?

Je to hrozně fajn, protože mám dva synovce a moje kamarádka má syna. Když ti kluci vidí, co a jak dělám, tak už mi píšou. Je jim čtrnáct, patnáct let, Adámkovi jsou teprve dva. Když vidí auto, tak volá: auto, auto. Synovci mi pak posílají zprávy, jaké by si chtěli koupit auto, jestli jim ho pomůžu vytunit. Líbí se mi, že jsou směřovaní ne cíleně jako já, ale baví je to. Ptají se na názory, posílají mi různá videa, je to super.

Když se vrátíme zpátky k profesnímu životu, Vy se řemeslem úplně stoprocentně neživíte. Kdybyste se jím měl živit v rámci nějaké konkurenceschopnosti svých výrobků, v čem si myslíte, že jsou jedinečné?

Já vlastně začínám úplně od začátku. Moje výroba nebo můj produkt je vyloženě jeden ojedinělý na světě. Další takový produkt prostě není. Dostanu třeba projekt postavit motorku. Navrhnu sedlo, namaluji ho, jelikož maluji už celkem dlouho, tak ho načrtnu, nakreslím, různě měním designy, styly, až se mi to k tomu absolutně hodí. Pak jdu a ten výrobek vyrobím. Mám tedy návrh, obraz a hotový výrobek. Potom se vyhotoví celá motorka. K tomu ještě navíc namaluji obraz. Takový je můj všeobecný postup.

A poslední otázka, jaká je vaše vize do budoucna? Čeho byste chtěl dosáhnout?

Cíle mám vysoké a měl jsem je vždy. Díky tomu jsem asi tam, kde jsem. To si uvědomuji. Určitě bych chtěl co nejvíc lidí inspirovat, motivovat, být pro lidi, pro holky, pro kluky, pro mladé, pro staré. Zkrátka pro všechny bych chtěl být nějakou inspirací. Hodně často se mi zdá, že se mě lidi ptají na různé věci, jak se tohle a tohle dělá. Spíš bych to chtěl ukotvit tak, že moje jméno, můj podpis bude punc na nezávislost, na projekt, na svobodu. Už proto se věnuji motorkám, autům. Na každé mé motorce, v každém mém autě se cítíš svobodně a jako utržená ze řetězu. Přesně takový styl si jedu.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se ti daří v profesním i osobním životě. 

Pokud byste chtěli sledovat práci Míry, staňte se fanoušky jeho stránky na instagramu. Značka je JechART.