Truhlařina není jen práce pro muže, Ivana Žáková je toho důkazem

Jak jste se dostala k tomu, že vás baví práce rukama?

Na tuhle otázku se mě poslední dobou ptá hodně lidí. Odpovídám tak, že jsem se zřejmě narodila s nějakým předurčením dělat něco rukama. Mám pocit, že se k tomu vinul celý můj život. Dělala jsem grafiku, v rámci grafiky jsem se dostala ke klasickému lepení aut. Už jako malá jsem šila, pletla, háčkovala, natírala. Pořád jsem něco dělala s tátou. Možná to mám i geneticky po rodičích, jsou velice šikovní.

S kterým materiálem nejradši pracujete?

Nejraději pracuji se dřevem. Ráda bych to do budoucna kombinovala s kovem, takže mám v plánu svářet, udělat si kurz. Svářečku už tedy mám, tu jsem dostala loni k Vánocům od manžela – elektrodu. Chtěla bych vařit i CO-čkem, ale až s tím kurzem. To už se nejde naučit jen tak doma, jako jsem se učila truhlařinu. Potřebuji na to mít cejch a taky kvůli bezpečnosti - jak zacházet s bombou a podobně.

Co se týká dřeva a jeho opracování, na to máte svou vlastní dílnu?

Ano, mám vlastní dílnu. Musím podotknout, že používám pouze hoblované dřevo. Nemám zatím prostor pořídit si hoblovku a nemůžu tak kupovat dřevo v surovém stavu, abych si ho mohla sama upravovat. Kupuji zatím jen hoblované měkké dřevo. S tvrdým dřevem ani neplánuji pracovat. Je to otázka ceny i vybavení. Na práci mám stolovou pilu, ponornou pilu, pokosové pily, samozřejmě i přímočarku. Nově mám teď pásovou pilu, to je výborná věc. A jinak další běžné vybavení – vrtačky, brusky, frézky.

Máte jen jeden směr v rámci toho, co vyrábíte? Když přijde nápad mimo, tak to také vyrobíte?

Od začátku mám vizi a nazvala jsem svůj styl holčičí industriál. Hodně dřevo patinuji, aby vypadalo staře. Hraji si s kovovými doplňky, které kupuji v surovém stavu a také je pak patinuji. V budoucnu bych si je chtěla vyrábět sama – jde o různá madla, ručky, rohy, elka, které na svoje výrobky používám. Můj záběr je strašně široký – od podnosů, bedýnek do kuchyně, dekorací až po nábytek, a to i ten venkovní. A vyrábím už pro zákazníky na prodej, je to moje práce, můj business.

Kde čerpáte inspiraci pro své výrobky?

Víceméně ve vlastní hlavě, protože mám spoustu nápadů. To se asi opět vracíme k tomu, že jsem se s tím narodila. Nikdy jsem nepotřebovala čerpat inspiraci, pouze technické návody. Vycházím ze svých potřeb v domácnosti. Před deseti lety jsme se přestěhovali do domu a já jsem na trhu hledala nábytek, který by mi sedl. Nic moc jsem nenašla. Když jsem něco zajímavého našla, byl to pro mě nábytek cenově nepřístupný. Možná jsem celou dobu toužila si nábytek vyrobit. Vyrobit něco, co bude vyloženě pro mě na míru a co nebude nikdo jiný mít.

A ty technické věci, například šuplík, díváte se po inspiraci, jak to má být smontované? Nebo se snažíte na to přijít sama a najít třeba i nové řešení?

Ze začátku jsem hodně studovala na YouTube. Učila jsem se hodně od Američanů, což je pro mě velice výhodné. Oni mají truhlařinu poměrně jednoduchou, používají spoustu různých přípravků, které jsou sice u nás těžko dostupné, ale sehnat se dají. Takže to asi nedělám tak, jak by si padesátiletý, šedesátiletý truhlář představoval, co se týče různých spojů a tak. Pomáhám si různými fígly a studuji na YouTube, jak to udělat. Tam jsem byla ale naposledy možná před rokem. Postupem času zkouším svůj vlastní styl a postup.

Máte nějakého zahraničního oblíbence?

Sledovala jsem a stále sleduji April Wilkerson. A ta mě hodně inspirovala, jak dokáže se dřevem pracovat. Na to konto jsem si řekla, že to můžu zvládnout taky. Je úžasně šikovná. Asi se už živí jen tím, že výrobu a značky předvádí, nevyrábí pro lidi. Dělá ale truhlařinu tak jednoduchou, aby jí zvládla i padesátikilová ženská.

Jaké máte plány do budoucna, kam byste to chtěla dotáhnout?

Můj cíl je mít vlastní koncept store, značkový obchod, kam budu dávat svoje věci a kam se lidi budou vracet, Dělala bych tam různé sezónní akce. Chtěla bych ho mít u nás ve vesnici. Mám strašný problém s návratem do civilizace. Jsem ráda na vesnici a život mi tady vyhovuje, nic mi nechybí. A plánuji i nějaké workshopy, pro dospělé i pro děti.

Na jaký výrobek jste nejvíce hrdá?

Nejvíc hrdá jsem na dřevěnou sedačku na kolech, kterou máme doma na terase. Na šroťáku jsem vyhrabala čtyři stejná kola od míchačky. Jsou litinová, ta už se dnes nevyrábí. Sedačka má skoro 3 m. Poskládala jsem ji, pořídila polstry, očistila a natřela kola. Kamarád mi pomohl je přivařit. Je to asi největší kus nábytku, co jsem vyrobila, a hlavně je to něco, co nikdo nemá.

Ivanu můžete dále sledovat na webu HOLKA SE DŘEVEM.

Zdroj informací: pořad DREAM TEAM - Mistři dílny