Pro děti z dětských domovů je velmi důležitý kontakt s biologickou rodinou

„Bez znalosti osobní historie, vývoje v rodině, podmínek, ze kterých dítě přišlo, je velice obtížné je správně motivovat k touze po lepší budoucnosti,“ pokračuje Markéta Krchová. V Čechách to přitom není zcela běžný postup, i když se to v poslední době začíná měnit.

Program Rozjedu to! chce napomoci situaci změnit

Nadace Terezy Maxové dětem se v rámci programu Rozjedu to!, který realizovala v partnerské spolupráci se ŠKODA AUTO a.s., snaží o změnu: „Program ROZJEDU TO! se od svého vzniku zaměřuje na podporu vzdělání a motivace. Když jsme se motivací dětí a mladých lidí z dětských domovů zabývali do hloubky, jen jsme si potvrdili, jak úzce je právě motivace spojena se sebepřijetím a naplněním všech potřeb dítěte. Tedy i s potřebou znát svou identitu, umět se přijmout či někam patřit. Proto se postupně program začal zaměřovat i na vztahy dětí s jejich rodinou, abychom jim tak co nejlépe dokázali pomoci nejen ve vzdělání a rozvoji potenciálu, ale i žít naplněný život,“ vysvětluje Terezie Sverdlinová, ředitelka Nadace Terezy Maxové dětem.

Děti v ústavní péči mají problém se sebehodnotou a identitou

Mnohdy je obtížné kontakt s biologickou rodinou navázat, rodiče jsou v těžké životní situaci nebo třeba nemají z počátku zájem se s dítětem setkat. „Každé dítě, které nevyrůstá se svými rodiči, má velmi nejistou identitu. I pokud není v rodině zázemí ideální, tak i tak máme stále nějaké povědomí o tom, kam patříme. Dítě v ústavní péči tento pocit ztrácí,“ vysvětluje Danka Pukancová sociální pracovnice na přípravu, provázení, pomoc a podporu náhradních rodin, která byla i ředitelkou několika dětských domovů na Slovensku.

Zorganizovat setkání je náročné, ale potřebné

Zorganizovat setkání dětí s jejich rodiči nebo rodinnými příslušníky je často obtížné a je do něj zapojena celá řada osob. „Nejdůležitější je zajistit pro první setkání bezpečné, tedy s kontrolou v dosahu a přesto důvěrné, soukromé prostředí. Zorganizovat setkání pomáhají všichni, kdo s dítětem pracují. Jsou to vychovatelé, paní zástupkyně, sociální pracovnice, paní psychoterapeutka či psycholožka. Vždy se dopředu domlouvají podmínky, za jakých k setkání dojde, konfrontují se představy všech zúčastněných a hledají se přijatelné kompromisy,“ přibližuje Markéta Krchová.

Své zkušenosti z dané oblasti sdílela také Petra Součková, sociální pracovnice Dětského domova Býchory uvádí: „Kontakt s biologickou rodinou v našem domově probíhá různými způsoby, například formou asistovaných návštěv v zařízení, v místě bydliště rodiče, ve výkonu trestu odnětí svobody, formou SKYPE hovorů, telefonických hovorů, písemným stykem. Náročné jsou sliby rodičů, které dětem slibují a nedodrží, například když rodič dítěti slibuje brzký návrat do rodiny, který ví, že se neuskuteční.“

K pochopení pomáhají i Knihy života

Pro děti z dětských domovů je důležité poznat svůj původ, pochopit svoji historii, pak je pro ně snazší vyrovnat se se svým osudem a pochopit příčiny toho, proč vyrůstají v dětském domově. Jak potvrzují studie, pokud se se svou minulostí vyrovnají, mají pak úspěšnější život v budoucnosti. Děti si často skládají svoji minulost ze střípků vzpomínek nebo z vyprávění.

„V našem dětském domově pracujeme i s konceptem „Knih života“. Knihy života jsou místem, kam si děti mohou ukládat všechny důležité dokumenty, listiny, fotografie, obrázky a v našem domově i drobné předměty, protože jsme zvolily formu plastových bedýnek. Jedná se o opečovávané místo, kam si děti výběrově ukládají své vzpomínky, fotografie, důležité dopisy a vůbec všechny věci související s jejich historií, která je může provázet současností až do budoucnosti,“ říká Markéta Krchová z DD v Mladé Boleslavi.

Zdroj informací: Nadace Terezy Maxové dětem