Naučte se švédskému umění dobrého stárnutí

Švédské umění dobrého stárnutí

Ve svém mezinárodním bestselleru Životní úklid představila Margareta Magnussonová čtenářům švédskou tradici tzv. döstädningu neboli předsmrtného úklidu, která se zaměřuje na úklid a vyklízení nepotřebných věcí tak, aby to za nás po smrti nemusel dělat nikdo jiný.

Smířlivé stárnutí s humorem a elegancí

Švédské umění dobrého stárnutí volně navazuje na Životní úklid a začíná tam, kde právě první kniha Magnussonové končí. Nezatížení fyzickými ani emocionálními břemeny a zavazadly se tak spolu s ní můžete v její druhé knize snáze začít soustředit na to, jak prožít každý další den smysluplně, užít a vychutnat si ho.

Ve své nové knize předkládá čtenářům své objevy o stárnutí – některé těžko akceptovatelné, ale mnohé spíše nečekaně úžasné. Dokládá to na bilancování svého vlastního života. Přemítá o svém idylickém dětství na západním pobřeží Švédska, o životě s manželem a pěti dětmi i o tom, jak se musela naučit žít sama. V průběhu celého vyprávění nabízí odlehčenou formou a s humorem rady, jak stárnout s grácií, například nosit pruhované oblečení, nevyhýbat se novým technologiím, naučit se pustit to, na čem nezáleží atd.

Podobně jako není nikdy příliš brzy na životní úklid, není nikdy příliš brzy na to, abychom se začali učit stárnout s elegancí. Švédské umění dobrého stárnutí ukazuje čtenářům, jak se se stárnutím smířit, přijmout ho jako součást života a co nejlépe se připravit na něj i na všechny radosti a strasti, které s sebou toto životní období přináší. 

Zažeňte obavy, začněte se těšit

Hlavním poselstvím knihy je myšlenka, že bychom neměli žít ve strachu ze smrti, ale spíše se soustředit na ocenění krásy, na spojení se svými nejbližšími a na užívání si společných chvil. Moudré vtipné a nanejvýše praktické Švédské umění dobrého stárnutí je citlivou, jemnou a vítanou připomínkou toho, že bez ohledu na náš věk jsou před námi vždy nové, neočekávané a fascinující objevy a zážitky, kterými můžeme dle libosti zaplnit každý další den.

Citáty z knihy

„Nesmíme se vzdávat naděje na udržitelnou bu­doucnost, ale samotná naděje nestačí. I když se budoucnosti možná my sami nedožijeme, neměli bychom se natolik zaobírat žitím tady a teď, že jí za­pomeneme nechat prostor a nepřipravíme se na ni. Filozof Immanuel Kant říkal, že se na každém kro­ku a při každé činnosti musíme sami sebe ptát: „Co kdyby to dělal každý?“ To je dobrá zásada. Pomáhá mi rozlišit, co je dobré a co špatné. Představte si, že by­chom to dělali všichni. Dokonce ani v mém věku není pozdě začít. Pak svět nikdy neskončí.“

„Jakmile je vám přes osmdesát, většinou už vás toho moc nečeká. Musíte se radovat z něčeho jiného než z budoucnosti. Ale jen co se začnete pozorně dívat, zjistíte, že věcí k těšení je kolem vás habaděj. Jako například den, který člověk právě prožívá. Můžu mít radost z toho, že mě dneska nic nebolí, že možná vysvitne slunce, že si se mnou kamarádka vy­jde na procházku a že se můžeme těšit ze všeho, co se odehrává venku.“

„Až budete stejně staří jako já, pravděpodobně bu­dete potkávat lidi, kteří se bojí umřít. Tolikrát jsem byla v nemocnici na návštěvě za kamarády nebo pří­buznými, kteří už nedokázali vstát z postele ani se o sebe postarat, že bychom se podle mě neměli obávat smrti, ale toho, že budeme žít moc dlouho. Až se smrt přiblíží, hlavně si přejte, ať je rychlá. Věřte mi – ja­kožto někdo, kdo vlastní smrt přežil, vám můžu říct, že to vůbec nemusí být nepříjemné.“

O autorce

Margaretě Magnussonové, autorce bestselleru New York Times Životní úklid (Alferia, 2018) je, podle jejích vlastních slov, něco mezi osmdesáti a stem. Vyklidila několik pozůstalostí. Narodila se ve Švédsku, s manželem žila na různých místech po celém světě. Vystudovala Beckmanovu vyšší odbornou školu designu a své práce vystavovala v galeriích od Hongkongu po Singapur. Má pět dětí a žije ve Stockholmu, obklopená pouze věcmi, které má ráda.

Zdroj informací: Grada Publishing, a.s.