Začtěte se do novinek od Albatros Media. Je libo detektivní příběh nebo historický román?

Vraní oko

Michaela Klevisová nabízí svým čtenářům již osmý případ kriminalisty Josefa Bergmana Dvojnásobná držitelka ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku Michaela Klevisová opět vysílá do honby za odhalením vraha oblíbeného vyšetřovatele Josefa Bergmana. Tentokrát ho vyšetřování zavede do chatové osady u řeky na jižní Moravě, kde lišky dávají dobrou noc.

V okolních mokřadech vzniká nová ptačí rezervace, kterou tam ovšem místní zrovna s nadšením nevítají. Lidé tak mají spoustu důvodů vzájemně se nenávidět a podezřívat. Bergman musí přijít na to, jak vražda podivínského ornitologa souvisí s nedávnou smrtí noblesní pražské profesorky a dalšími podezřelými okolnostmi. Pravdu znají snad jen ti ptáci, kteří nerušeně poletují nad hlavami obětí i těch, kteří před druhými něco skrývají. 

„Michaela Klevisová je známá svými propracovanými charaktery postav, pomalu plynoucími, a přitom čtivými příběhy plnými tíživé atmosféry,“ tak autorčin styl popisují recenzenti. Klevisové příběhy jsou uvěřitelné, popis míst i okolností velmi autentický. Snadno vás vtáhne do děje a nejen proto, že příběhy svých knih často zasazuje do existujících lokalit, které možná znáte, nebo jste o nich alespoň slyšeli, či si je podvědomě překrýváte se svými, podobnými místy. Je potom snadné se se vším lépe sblížit, splynout. „Často procházím podle jedné řeky, kde je chatová osada. Když jsem se těmi místy toulala a pozorovala lidi, v hlavě se mi začal skládat příběh,“ prozradila Míša Klevisová počátky vzniku nové detektivky.

„Chtěla jsem v něm mít mladou dvojici, která odmítá žít konzumním životem, a tak se přestěhují na chatu, ale tu ženu už to přestává bavit. Ornitologa, který žije u řeky v maringotce a pozoruje své sousedy dalekohledem. Obecně je to příběh o hledání svobody. Každá z postav si ji představuje jinak a každá si chce prosadit svoje zájmy. A pak dojde k vraždě... ,"  pokračuje autorka.

Michaela Klevisová   

Narodila se v roce 1976 v Praze. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově a od roku 1997 v tomto oboru pracuje. Jejím největším koníčkem je cestování. Nejraději navštěvuje severské země. Již v dětství propadla světu koňských dostihů, o něž se intenzivně zajímá dodnes. Za svou prvotinu, román s detektivní zápletkou Kroky vraha, obdržela od české sekce Asociace autorů detektivní literatury (AIEP) Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku.

Stejný úspěch zopakovala i s románem Dům na samotě (2011). Obě knihy jsou součástí oblíbené krimi série s vyšetřovatelem Josefem Bergmanem. Odbočkou z detektivního žánru je román o zločinu z Pošumaví Prokletý kraj (2021). Klevisová je také autorkou tří povídkových sbírek o lidech a jejich kočkách.

Vychází i jako E-book a audiokniha, kterou namluvila herečka Jana Stryková.

Ty chladné oči

Odsoudit je snadné, pochopit vyžaduje odvahu i odpuštění. Válka hraje s lidmi krutou šachovou partii, pěšáci se promíchají, na barvě uniformy tolik nesejde. Během nacistické okupace Smolenska se setkají okouzlující ruská dívka Neonila a český mladík Emil donucený bojovat za wehrmacht. Když se spolu po válce usadí v Československu, vznáší se nad nimi stigma kolaborace, a tak jim nezbývá než opatrný život ve strachu. Utají svou minulost a dokážou se po tom, co zažili, dívat na svět i jinak než chladnýma očima? A může strach ospravedlnit krutost spáchanou na jiných?

Spisovatelka Scarlett Wilková, která se svým debutovým románem Až uvidíš moře sklidila nebývalý úspěch u čtenářů i kritiky, opět našla inspiraci při své práci pro Paměť národa. Do příběhu hrdinů knihy se otiskly životy skutečných lidí, jejich pocity strachu, zmaru, ale i naděje a lásky. „Vycházela jsem z příběhů, které jsem skutečně vyslechla od konkrétních lidí. Osudy mých románových postav jsou částečně příběhy pamětníků, jejichž vyprávění jsem uložila do databáze Paměť národa,“ potvrzuje Scarlett Wilková. „Všechny postavy románu jsou však fiktivní, neexistuje člověk, který by prožil přesně totéž, co ony. Ale konkrétní lidé mi byli inspirací, z jejich osudů jsem si vzala jen střípky a z nich jsem si pak vymyslela postavy Neonily a Emila. Takže jsou vlastně souborem vlastností a osudů mnoha jiných lidí i fikcí dohromady.“

Základním kamenem knihy je životní příběh Neonily, dívky z Němci okupované části Ruska. Potkáváme ji v roce 1942 a budeme ji provázet na útěku do Československa a pozorovat její život až do chvíle, kdy ho jako babička vypráví své vnučce. Neonila není vyloženě kladná hrdinka. Chce mít svůj klid a bezpečí a neváhá proto udělat opravdu cokoliv.

Na základě vyprávění pamětníků si Scarlett položila otázku: „Dovedete si představit, že se jednoho dne probudíte v zemi, kterou okupují cizí vojáci? Že se musíte rozhodnout, zda jim budete sloužit, spolupracovat s nimi, nedávat najevo nelibost nebo se vystavíte riziku, že vás zabijí? Kde je hranice mezi kolaborací, zradou svého přesvědčení a prostou snahou zachovat si život, ochránit sebe a své blízké?“ Odpověď, nebo spíš přiblížení okolností při jejím hledání můžete v knize hledat. Odpověděli byste stejně, zachovali byste se stejně? Nebo…?

 „Za druhé světové války prožívaly toto dilema stovky tisíc lidí v mnoha zemích Evropy. Mnozí ji prožili na území, které najednou patřilo jiným mocnostem. Přizpůsobit se? Nebo si zachovat čest, nepodrobit se?“

Ruská dívka Neonila se do této situace dostala jako zdravotnice, když oblast Smolenska, ve které žila, obsadila německá armáda. Spousta obyvatel Sovětského svazu během 2. světové války s Němci kolaborovala, mnozí si dokonce mysleli, že vláda nacistů bude snesitelnější než vláda bolševiků, ale to je věc, o které se nepíše, nemluví. Mladý muž Emil původem z Těšínska se do té situace dostal také – bojoval v řadách německého wehrmachtu jako spousta dalších obyvatel Slezska. Mnozí to pak celý život tajili, za socialismu nebylo vhodné přiznávat, že někdo sloužil v nacistické armádě.

Podobný osud svedl tyto dva mladé lidi dohromady? Byla to láska? Nebo si víceméně zbyli v těžké době? Pak celý život žili v socialistickém Československu ve strachu, že bude jejich minulost odhalena.

Jak utajování minulosti poznamenalo život jejich rodiny?

Jaký byl život za komunismu, kdy se mnohé dějinné události překrucovaly?

Strach a děsivé zážitky z války v tomto páru vyvolaly nedůvěru a snahu za každou cenu chránit sebe a své blízké. Má člověk právo chránit svou rodinu i za cenu toho, že ublíží jiným?

Příběh je sice historický, ale zároveň aktuální.

Začíná během druhé světové války, ale sleduje osud tohoto páru i v padesátých letech, za normalizace po sovětské okupaci Československa v roce 1968 až do pádu komunismu. Ale zároveň Neonila a Emil prožívají to, co se může stát komukoli i v dnešní době. Stačí, abychom se probudili jednoho dne do země, která najednou patří někomu jinému a musíme se rozhodnout – budeme zbabělci nebo hrdinové? A dá se vůbec mezi zbabělstvím a hrdinstvím narýsovat nějaká jasná hranice?

Scarlett Wilková   

Scarlett Wilková je novinářka, která se psaní se věnuje od chvíle, kdy po maturitě nastoupila do redakce podnikového časopisu v Ostravě. Poté pracovala pro různá média, posledních dvacet let píše především pro Magazín DNES, kde se zaměřuje na rozhovory a témata týkající se společenských trendů. Po práci investigativní novinářky se později zaměřila především na rozhovory se známými osobnostmi české kulturní i politické scény.

Je autorkou knihy Málokdo ví o zpěvačce Haně Zagorové a pracuje také na neziskových projektech týkajících se problematiky života lidí v seniorském věku. Spolupracuje se společností Post Bellum provozující databázi Paměť národa. Pro ni zaznamenala vzpomínky řeckých pamětníků, které inspirovaly její románový debut Až uvidíš moře. Ve své knize Ty chladné oči se dotýká tématu kolaborace s nacistickým režimem během druhé světové války.

Kniha vyšla i jako E-book

Zdroj informací: Albatros Media a.s.