Klaunování a paliativní péče. Zdánlivě jde o dva oddělené světy. Realita však jasně ukazuje, že to tak není. Dokazuje to působení Zdravotního klauna, který už deset let pomáhá těžce nemocným dětem i jejich okolí. Stává se tak vítanou součástí týmů paliativní péče. Nejnověji začal spolupracovat s oddělením následné intenzivní péče (NIP) ve Vojenské nemocnici Olomouc.
Oddělení následné intenzivní péče pro děti jsou velmi náročná pracoviště. Klauni zde pracují s dlouhodobě velmi vážně nemocnými malými pacienty. Ti jsou často na přístrojích a trpí různými handicapy, které jim zabraňují reagovat na vnější podněty. Jejich jediným životním prostorem je nemocniční lůžko, kde tráví prakticky celý svůj život. Zdravotní klauni i ošetřující personál jsou přesvědčeni, že je systematická práce s nimi, především za pomocí hudby, nesmírně důležitá.
„O práci Zdravotních klaunů jsem nějaké povědomí měla, ale efekt jejich návštěv u nás na oddělení NIP mnohonásobně předčil veškerá má očekávání,” uvádí fyzioterapeutka Barbora Čapková. „Tóny a hudba klaunů prosvítí celý pokoj a ta atmosféra se pak přenáší dále. Fungují jako motor i pro nás, pro personál. Vidět děti, u kterých jsme už nepředpokládali zlepšení stavu, jak najednou na muzikoterapii reagují, je pohlazení na duši.”
Organizace Zdravotní klaun není v této oblasti nováčkem. Za posledních 10 let mají její klauni za sebou přes 100 domácích návštěv u těžce nemocných dětí v programu Přezůvky máme!, od roku 2019 chodí pravidelně do Nemocnice Hořovice na oddělení následné intenzivní péče pro děti. A v neposlední řadě, ve spolupráci s Mobilním hospicem Strom života pravidelně pořádá týdenní program Cirkus Paciento pro pozůstalé děti, které mají či měly v rodině odcházejícího rodiče nebo sourozence.
„Klaunování pro těžce nemocné děti může na první pohled působit nepatřičně. My však chceme upozornit, že takové vnímání je vysloveně chybné. Podle zkušeností, které jsme za ta léta nasbírali, je jasné, že mezi rodinami s těžce postiženými dětmi a společností vznikají příkopy, které se snažíme přemosťovat,“ říká Klára Palečková, garantka programů paliativní péče organizace Zdravotní klaun a doplňuje: „Hlavním posláním Zdravotních klaunů v rámci paliativního týmu je vrátit do života těžce nemocných dětí přirozené a obyčejné věci.“
Rodiny se totiž podle primářky Oddělení klinické psychologie FN v Motole Zuzany Kocábové mohou kvůli nemoci dítěte dostat někdy až do sociální izolace: „Ani blízké okolí rodin často nemusí vědět, jak se má ke členům rodiny chovat či s nimi komunikovat, někdy se tak mohou kontaktu i vyhýbat. Často ale právě konverzace o obyčejných věcech může být něco, co rodič chronicky nemocného dítěte ocení – může se tak alespoň na chvíli cítit normálně.
Kocábová upozorňuje i na to, že se v některých případech rodina nemusí být schopna dostatečně věnovat sourozencům nemocných dětí. „Zdraví sourozenci mohou trpět odloučením od rodiče, který musí trávit čas s nemocným dítětem v nemocnici, nebo pro náročnou péčí o nemocné dítě nemusí mít dostatek energie na jiné aktivity.“
Právě na principu komunitního začlenění rodiny i jejího okolí mimo jiné funguje program Přezůvky máme, kdy Zdravotní klauni navštěvují nemocné děti přímo u nich doma. „Rodiny se dostávají do sociální izolace, kterou chceme prolomit. Zasmát se, i když je vaše dítě vážně nemocné, je úlevné. Pokud rodina přestane fungovat, nepomůže ani svému dítěti. Proto se snažíme zapojit všechny její členy, ale i kamarády dítěte a sousedy tak, abychom rodinu pomohli z izolace dostávat,“ upozorňuje Palečková.
Zdroj informací: Zdravotní klaun, o.p.s.
Publikováno: 31. 10. 2023, Autor: Redakce , Profil autora: Redakce
