Roubenka na sjezdovce

Tato proměna přináší také další 3 NEJ letošní série: nejdelší proměna – paradoxně zabrala nejvíce času, ač se vůbec neměnil zevnějšek, bylo ale plno předělávek v interiéru; technicky nejnáročnější proměna – vyskytly se problémy s výškami konstrukcí, uchycení nových konstrukcí, doladění detailů a barev k původnímu řešení a také se jedná o nejdražší přestavbu. A jak si s historicky-futuristickou proměnou poradí naši architekti Petr Portych, Ondřej Zdvomka a sochař Sebastian Wojnar? Nezapomeňte, že premiérový díl Českých chat snů můžete vidět už o týdne dříve na prima+.

Dřevěnka na sjezdovce? OK. Výhled na celou českou kotlinu? OK. Tato proměna byla více o tom, hlavně toho moc nepokazit. Nezasáhnout necitlivě do spřažené dřevěné konstrukce – pokud něco vyřežete chybně, může se stát, že se celá chalupa rozjede. Takže architekti přistupovali k rekonstrukci s úctou.

Jak už to tak bývá, u přestavby jde vždy o to, odhalit, co je původní, z čeho se dá vycházet a co jsou zbytečné přílepky. Zde spodní patro zůstalo skoro celé téměř nedotčené, zato podkroví bylo rozdělené do mnoha zbytečných komůrek, snížených stropů a změn výšek.

Takže v horní části došlo k výraznému bourání. Tedy až na dělící stěnu mezi pokoji. A do větší části byl umístěn vložený objem – hygienické zázemí. Záchod je ukrytý vevnitř, kuchyně je pak navěšená zvenku. Rozdělení na spodní a horní část se tak ještě zvýraznilo. Spodní, tradiční část objektu bude pro rodiče. Podkroví, volně plynoucí prostor, bude pro děti. Na původních architektonických detailech se architekti inspirovali základním barevným řešením – tmavě zelená, zlatě žlutá, sytě červená, bílá a tmavě hnědá. Barvy byly použity na konstrukčních prvcích i v podkroví, abychom pokračovali v jednotném architektonickém jazyku. Nosné konstrukce jsou červené, štíty a svislé stěny zelené, dveře žluté a tak dále, v jemném architektonickém dialogu mezi starou a novou konstrukcí. Vložený objem je odražený od stěn, aby se zvýraznila volnost, která v podkroví zavládla. Do této volnosti už byl jen umístěn nábytek a postel.

Shrnutí architekta Ondřeje Zdvomka: „Spodek byl příliš krásný na to, abychom v něm něco měnili. Kamna zůstala – ta jsou určujícím prvkem. Dopasovali jsme k nim dlažbu s chybějícím tónem. Protože je tmavý dřevěný obklad opravdu dost temný, ostatní prvky – nábytek, kuchyně, osvětlení – byly zvoleny čistě bílé, jako perly na semišovém koberečku ve zlatnictví. Pevně srostlé tělo roubenky vypráví o staletích života v horách. Rodina za rodinou v ní žije a obtiskuje do ní svou historii. Její vyjádření pro současné obyvatele tvoří malý artefakt od Sebastiana Wojnara – rám diapozitivu, který znovu oživuje hřejivé vzpomínky na mládí i stáří. A stejnou péči jako obyvatelé si zaslouží i stavba, která jim slouží. Proto starobylé truhly – obnovené čerstvým dřevem a kůží tak dobře zhmotňují architektonickou ideu v návaznosti na historii. Nové tak vychází ze starého, krása místa, okolí i konstrukce zůstává. Tak se nám to snad podařilo.“

Zdroj informací: FTV Prima