Gabriela Andělová, talentovaná basketbalistka a ambasador značky Always, je inspirací nejen na hřišti, ale i mimo něj

V kolika letech jste začala sportovat?

Mám o dva roky starší sestru a ta začala s basketbalem už na základní škole. Naše mamka taky hrávala basket, takže nás odmalička vedla k tomu, že jsme sportovaly, neustále jsme něco dělaly, byly jsme aktivní, takže jsem chodila na basket už i se sestrou. Jí bylo šest, mně čtyři.

Šla jste rovnou do basketu nebo jste zkoušela i něco jiného?

Rovnou do basketu, neměla jsem ani moc na výběr. Mamka taky hrávala a byl to vždy její sen hrát na lepší úrovni, než na jakou ona kdy mohla dosáhnout, takže nás k tomu vedla a nikdy jsem nic jiného vlastně ani nezkoušela. Maximálně ve škole v tělocviku, ale basket byl priorita. Mamka hrávala v Pelhřimově, tam jsme se i se sestrou narodily. Měla nás v brzkém věku, a to pravděpodobně zabránilo jejímu pokračování na nějaké vyšší úrovni, ale myslím si, že jí to vracíme dostatečně.

Puberta je zlomovým okamžikem z mnoha důvodů. Přemýšlela jste někdy o tom, že byste se sportem v pubertě přestala?

Nemyslím si, že bych o tom někdy takto přemýšlela. Samozřejmě byly chvilky, kdy mě basket bavil o něco méně, ale to si myslím, že v pubertě zažívá skoro každý. My jsme se sestrou hned v 15 odešly do Hradce Králové do lepšího týmu a bylo vidět, že máme určitý progres a cestu, která by mohla někam směřovat. Vždycky jsem byla odhodlaná, že basket je to, co bych chtěla v budoucnu dělat.

Co jste se díky sportování naučila? Jaké vlastnosti ve vás rozvinul?

Myslím si, že jsem hodně cílevědomá, pracovitá a disciplinovaná. Vždycky jsem chtěla ve sportu něčeho dosáhnout. Pokud se něčemu věnujete prakticky celý život, vždy se snažíte dosáhnout maximum, a to si myslím, že se mi již splnilo. Být součástí reprezentace a letos si dokonce zahrát Euroligu, v to jsem upřímně ani nedoufala.

Co sebevědomí?

S tím mám trošku problémy. Je pravda, že trenéři vás hodně formují, a když narazíte na nějakého špatného trenéra v průběhu kariéry, tak to sebevědomí může hodně utrpět. Já jsem měla na trenéry vždycky štěstí, ale i tak si nevěřím tolik, co bych měla a určitě na tom potřebuji ještě zapracovat.

Co pro vás sport znamená?

Je to můj život. Nedovedu si představit, život bez sportu jako takového. Za to vděčím mé rodině a lidem, kteří mě u sportu doteď udrželi. Od 4 let se pro mě stal basketbal číslem 1 a já jsem za to ráda, dělá to ze mě člověka, kterým jsem teď.

Menstruace a sport

Omezovala vás někdy v pubertě ve sportování menstruace? Komplikovala vám někdy sportování?

Mohu si vybavit jeden takový příklad, kdy jsem hrála ve Francii, kde byla jsem hodně nemocná a v den důležitého zápasu jsem k tomu dostala i menstruaci. Hrálo se mi hodně špatně, cítila jsem se slabá a dost bez energie, bohužel jsem si v tom zápase nakonec i nešťastně zlomila holení kost.  Menstruace to tělo opravdu vyčerpává a určitě by měly holky mít během prvního nebo druhého dne nějaký klidovější režim, což u nás ale úplně nejde, protože jako profesionální sportovkyně se s tím musíme poprat. Každý to vnímá jinak, ale já si zrovna na tuhle situaci pamatuji velmi dobře. Myslím si, že menstruace ovlivňuje nejen fyzickou stránku ale i tu psychickou. Mnohdy se vám v prvních dnech nechce nic, natož sportovat a podávat 100% výkon při zápase.

Bavíte se o tom se spoluhráčkami?

V jednom klubu nám jeden trenér říkal, že když budeme mít své dny, tak ať si vezmeme červené kraťasy a že bude vědět, že na nás má být trochu hodnější (smích). Já sama jsem toto nikdy nevyužívala, ale vím, že jsme si z toho s holkami někdy dělaly srandu, když se zrovna náhodně sešlo více červených kraťasů na tréninku (smích). Ale myslím si, že v šatně už se to dá snadno odhadnout, kdo z holek má zrovna „svoje dny“.  

Máte pocit, že se o menstruaci během sportu mluví dostatečně veřejně? Nebo je to tabu?

Já si myslím, že za poslední 3–4 roky se to trochu zlepšilo. Lidé již o takových tématech dokáží mluvit otevřeněji a už to není tabu, jako to bývávalo předtím. Častěji narážím na některé články nebo studie právě o tomto tématu na internetu/soc. sítích a lidé už se o tom nebojí mluvit, což je určitě super. Často je to i pro mě hodně obohacující zjištění, protože z mého pohledu je určitě malinko náročnější pro nás sportovkyně skloubit naší každodenní rutinu, když přijde menstruace.

Doslechla jste se o někom, že by musel se sportem kvůli menstruaci nebo přidruženým problémům v pubertě skončit? Zažila jste nějaký takový případ ve vašem okolí?

O takovém případu jsem neslyšela, ale vím, že některé holky s tím mají velké problémy. Není to jen tak, že by si řekly, že jsou unavené a jdou na ten trénink i přesto, že mají menstruaci. Ale vím, že některé dívky vynechávají tréninky z toho důvodu, že ta bolest je tak velká, že s ní nedokážou pracovat v ten daný den.

Co to pro dívku ve sportu znamená, když v pubertě najednou přijde menstruace?

Bylo to na jednom basketbalovém turnaji, když mi bylo nějakých 12-13 let. Nevěděla jsem, co mám dělat, co se děje. Bylo to zvláštní. Pamatuju si, že jsem volala mamce a ta mě uklidnila a vysvětlila mi co se děje.(smích)

Cítíte se třeba nejistě během závodů kvůli menstruaci? Má menstruace vliv na váš výkon? A spíše fyzický nebo psychický?

Ačkoli si to nikdo nechceme přiznat, tak nás to určitě nějakým způsobem ovlivňuje, někoho víc, někoho míň. Četla jsem několik článků, ve kterých bylo, že máme vlastně 4 fáze menstruačního cyklu a v určitých fázích jste víc unavená nebo naopak máte větší sílu apod. Já samotná se na to snažím nemyslet. Nejhorší je, když mám zápas v prvním dnu menstruace. První den se asi všichni cítí trochu oslabeně a ne na 100 %.  

Berou třeba trenéři ohledy na to, když má dívka menstruaci?

Měla jsem jednoho trenéra, který byl super. Chápal, že když trénuje holčičí tým, tak to asi nebude každý týden úplně stejné. Já sama jsem nikdy nevynechala žádný trénink kvůli tomu, že bych dostala menstruaci, ale některé holky to tak mají a trenéři k tomu většinou přistupují tak, že to chápou, že zůstanou doma. Nikdy jsem se nesetkala s nikým, kdo by přikázal někomu přijít na trénink z tohoto důvodu. Stejně by to asi bylo k ničemu, kdyby ta holka, která má pocit, že to nezvládne, musela přijít a odtrénovat. To by bylo asi kontraproduktivní pro obě strany. 

Je rozdíl mezi trenérkou ženou a mužem? Mají pro tyto věci ženy větší pochopení?

Možná pro to trenérky mají větší pochopení, ale nedávají to najevo. Není v tom nějaký zásadní rozdíl. Já jsem se nikdy nesetkala s trenérem, který by to nechápal.

Zažila jsme někdy nevhodné poznámky kvůli menstruaci od spoluhráček, spolužáků?

S tím jsem se naštěstí nesetkala. Doufám, že ani nikdo jiný.

Co byste vzkázala dívkám v pubertě, které se potýkají s potížemi ve sportu kvůli menstruaci?

Že to je normální věc, že to je proces, kterým si projde každá mladá holčina a myslím si, že je to o tom si najít cestu, jak to zvládnout a skloubit to se sportem. Každá to máme jinak a každé pomůže něco jiného. Není to nic, kvůli čemu by musely se sportem skončit. Určitě by to neměla být překážka ve sportu nebo důvod, aby se sportem skončily.

Jaký je důvod, proč jste se zapojila do kampaně značky Always, která má za cíl zvýšit sebevědomí sportujícím dívkám?

Menstruace by neměla být tabu, měla by být brána jako součást života žen a mělo by se o tom hovořit na denní bázi. Nemělo by to být něco, za co by se měly dívky a ženy stydět.

Zdroj informací: Procter & Gamble