Trvale k sobě spojit dva nebo více dílů, které se za normálních podmínek spojit nedají? Právě to je úkolem sváření. Aby k takovému spojení mohlo dojít, je třeba vytvořit termodynamické podmínky, které trvalost spojení - například kovových dílů - umožní. Co to ale znamená? Je třeba zvýšit teplotu, tlak, anebo rovnou obojí. Jaké metody sváření vlastně existují, kterou z nich si vybrat, na co vše si dát při práci pozor - nejen to se dozvíte v dalších odstavcích.
Základní metody svařování
Ačkoliv dnes existují možná i desítky metod svařování, vy se v běžné praxi s největší pravděpodobností setkáte se svářením tlakovým a tavným. Vůbec nejběžnější metodou je sváření tavné, ke kterému na rozdíl od tlakového není potřeba síly, která by vytvářela tlak. Jak už totiž napovídá název, při tavném svařování se materiály v místě spoje taví, čímž se následně spojují v jeden celek. Takového výsledku svářeči nejčastěji docilují pomocí dvou různých technik. První je svařování elektrickým obloukem a druhá svařování v ochranné plynové atmosféře.
Bez tréninku ani svár
Ať už vám padne do oka jakýkoliv způsob sváření, mějte stále na paměti, že není moudré se do jeho zkoušení pustit bez nějaké úvodní průpravy či zisku zkušeností od profesionálů. Pokud jste se doposud se svářením nesetkali, je dobré využít některý z dostupných svářečských kurzů, nebo se alespoň co nejvíce a co nejpoctivěji vzdělat s pomocí online podkladů.
Velký přínos pro vás v začátcích sváření může mít také pravidelný trénink, do kterého se můžete pustit na nejrůznějších zbytkových materiálech. Jednoduše je třeba osvojit si potřebnou techniku, postupy a pravidla, které ke sváření patří. V případě jejich neznalosti můžete totiž nejen poškodit materiály, ale primárně zranit sebe nebo někoho jiného. A takovou zodpovědnost není moudré brát na lehkou váhu.
Žádoucí zkrat
Vůbec nejrozšířenější technikou sváření je svařování za pomocí elektrody, které našlo široké využití například při sváření ocelových konstrukcí. Při této činnosti vzniká mezi svářecí elektrodou a svařovaným materiálem hořící elektrický oblouk, který v místě spoje vytváří svárovou lázeň, kde se materiály taví a spojují. Aby ke vzniku elektrického oblouku došlo, je třeba před začátkem práce spojit za pomocí svorek svařované materiály a elektrodu. Oblouk samotný je tak v podstatě výsledkem zkratu, ke kterému dojde, když v úvodu práce škrtneme elektrodou o svářený materiál.
Dodržujte sklon a vzdálenost
Při sváření samotném je třeba myslet na dvě veličiny: správný sklon elektrody ke spoji a také konstantní vzdálenost mezi elektrodou a místem spoje. Tu lze nejsnadněji odhadnou podle zvuku, který sváření vydává. Pokud při práci uslyšíte třaskavé údery a ucítíte, že se elektroda přichytává k obrobkům, jste příliš blízko. Naopak vysoké a jasné tóny signalizují příliš velkou vzdálenost. Elektrody, které vypadají jako krátké obalené kovové tyče, nemají svůj obal na ozdobu. Jeho úkolem je vytvářet při sváření na povrchu spoje strusku, která snižuje pnutí materiálu. Vylučuje také plyny, které pomáhají udržet stabilitu elektrického oblouku.
Univerzálně a v ochranné atmosféře
Alternativou ke sváření elektrodou je sváření v ochranné plynové atmosféře. Největším rozdílem mezi oběma metodami je využití neustálého přívodu plynu, který chrání spoj před atmosférickou oxidací. K tomu nejčastěji slouží směs argonu a oxidu uhličitého. Sváření v ochranné atmosféře může být složitější a nákladnější, má ale také své výhody. Tou hlavní je jeho univerzálnost – hodí se jak na práci s tenkými plechy, tak pro sváření silnějších kovových trubek a tyčí.
Postup práce je velmi podobný jako u sváření elektrodou, kruciální je ale správné nastavení průtoku plynu a rychlosti, s jakou budete elektrodou pohybovat po spoji. Nejste-li si jistí, je nejlepší si to správné tempo a sílu vyzkoušet nanečisto na několika zkušebních svárech. I při sváření v ochranné atmosféře, kterou zajišťuje přiváděný plyn, je třeba najít ten správný (mírně šikmý) úhel, pod kterým budete hořák držet.
Několik rad a tipů:
Po seznámení s nejběžnějšími metodami sváření se hodí přečíst si také několik praktických rad. Díly, které se chystáte svářet, ještě před prací řádně očistěte, a to nejlépe obroušením. Nátěr i rez musí pryč. Ještě předtím, než zapnete svářečku, vše důkladně zafixujte. A až se svářením skončíte, obruste také strusku, která vzniká v místě spoje.
Pokud jste si vedli dobře, najdete pod ní lesklý pevný kov. Jestliže jste zvolili příliš malou intenzitu svařovacího proudu, bude se spár, takzvaná svárová housenka, nacházet jen na povrchu spoje. A pokud jste naopak intenzitu zvolili příliš vysokou, uvidíte, že jste vytavili příliš mnoho materiálu na to, aby byl spoj dlouhodobě pevný. A ještě rada poslední – vždy pečlivě čtěte návody k použití. Nemusí to být zrovna zábava, ale můžete si tak ušetřit spoustu starostí.
To nejdůležitější na závěr
Tím nejdůležitějším máme samozřejmě na mysli vaše zdraví, na které je třeba při sváření dávat obzvlášť pozor. Vše začíná už výběrem pracovního oděvu. Ten by neměl být příliš volný, zároveň ale musí být pohodlný a z kvalitních materiálů. Chybět nesmí ani svářecí rukavice, případně také kožená zástěra na ochranu těla. Oči a hlavu vám nejlépe ochrání svářečská přilba.
Levnější alternativou může být také obličejový štít. Jeho velkou nevýhodou ale je, že jej musíte při práci neustále držet v ruce. I tak je stále lepší než ochranné brýle, které nejsou pro sváření příliš vhodné. Od ultrafialového záření totiž vůbec neuchrání pokožku na vašem obličeji. Místnost, kde svařujete, by měla být dobře odvětrána a odolná vůči ohni. A to jak kvůli škodlivým plynům, tak kvůli případným jiskrám.
Zdroj informací: autor článku
Publikováno: 6. 1. 2022, Autor: Marek Hadrbolec , Profil autora: Marek Hadrbolec