Roman je precizní samouk bez větších cílů a ambicí. Má kliku, že životem proplouvá a o práci nemá nouzi

Jaké jste měl koníčky v mládí?

Lepil jsem modely z "ábíček" a hodně jsem kreslil.

Takže už tenkrát to vypadalo, že budete směřovat výtvarnou dráhou?

Určitě jsem chtěl dělat výtvarné věci odjakživa. Táta mi kreslil pirátské lodě a já jsem si je překresloval. Pak jsem je různě vyřezával z kůry stromů.

Co vaše koníčky dneska? Máte ještě nějaké jiné než výtvarné?

Myslel jsem si, že budu sbírat motorky. Ale mám jen dvě malinké motorčičky a teď mám veterána - krásný Mercedes. Na tom trávím veškerý volný čas, kterého moc nemám. Jsem takový veteránista.

Jakou jste chtěl dělat profesi? Byl jste rozhodnutý, že se budete živit kreslením?

Ano, věřil jsme, že i kreslením a uměleckou tvorbou se dá uživit. Máma mi nevěřila, ale prosadil jsem si svou.

Už odmalička, v šesti letech jste tohle věděl?

Nevím, zda v šesti, ale brzy. Nebyl jsem líný, ale taky jsem věděl, že se tyhle věci dají dělat i bez většího úsílí.

A co jste nakonec vystudoval?

V polovině základní školy jsem šel na sportovní školu, protože mi to docela i běhalo. Udělal jsem ale talentovky i na matematickou, kde jsem byl jeden ze dvou nejlepších. Takže jsem si vybral to, kde se člověk míň učí. A na střední jsem šel na uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci obor zlatník – šperkař.

A to bylo to, co vás už finálně přivedlo k řemeslu? Byla to škola?

Ani ne. Už před střední školou jsem začal kreslit plakáty pro různé kluby, které po revoluci začaly vznikat. Nebyly počítače, takže se kreslilo ručně. Tak nějak to vzniklo, že jsem ze začátku dostával 100 korun na pivo za plakát. Finanční odměna mě inspirovala k tomu, že se člověk může docela dobře uživit.

Víte, který z těch plakátů byl první?

Mám ho doma, není vlastně nic moc. Ale mám tam hezký rozpal písma, protože na střední škole mě vždycky zajímalo písmo. Věděl jsem, která písmena k sobě patří. Každé písmeno má svojí vlastní mezeru, nějaký svůj prostor okolo, aby to vždycky dohromady dávalo jedno slovo. Takže jsem takový precizní. I to lidé uznávali, i to je na těch plakátech vidět, že každé slovo je krásně napsané.

A první věc, kterou jste udělal a byl jste na ni pyšný? Byl to nějaký model?

Tatrovky, Liazky Paříž – Dakar slepené právě z toho "ábíčka". To byla hrozně složitá věc. Už ale neexistují. Mám tam z pozdější doby, kdy mi tedy ještě nebylo 18, nakreslené návrhy na lahev Absinthu. Byla to taková slečna upírka. Asi už dávno umím kreslit líp, ale vypadá to hezky.

Když už se bavíme o tom, kam vy jste se od malička dostal, co vaše děti? Jsou také tak šikovné? Vedete je k řemeslu?

Nějakou šikovnost asi ode mě mají, to rozhodně. Vidím, že kreslit umí. Ale kdyby kreslily každý den, jako jsem kreslil já, když mi bylo pět, tak by uměly parádně kreslit do pár let, ale zaměstnává je online svět, s čím hodně bojuju a snažíme se jim to limitovat.

Takhle to všechno vidí na internetu. Za nás jsme si překreslovali obrázky, protože jsme nevěděli, že jsou kopírky, že se to dá okopírovat. V té době to takové nebylo, takže ti, co uměli kreslit, to překreslovali. Různá metalová alba, prostě takové příšernosti, to se všechno dalo překreslit. Na tohle děti už nemají čas. Hodnotím je jako šikovné, ale jsou to polena. :D

Kromě toho, co jste vystudoval, umíte velkou spoustu věcí. Jak jste se je naučil? Učil vás někdo, nebo jste to bral metodou pokus - omyl, videa na YouTube apod.?

To vůbec. Všechno, co já umím, umím odjakživa, jelikož táta měl svojí dílničku, měl starou Škodovku, tam to módil. My jsme s bráchou používali to samé nářadí a viděli jsme, že problém nemáme. Jde o to nemít z nářadí strach, chtít vyzkoušet všechno a ono to přijde v životě samo. Nejsou potřeba žádné návody. Občas se člověk řízne, upadne, zakopne. Z toho se asi naučí nejvíc.

Ve výtvarných oborech, ve kterých se pohybujete, je docela konkurence. V čem si připadáte jedinečný? V čem myslíte, že je vaše práce jedinečná?

Já jsem blázen a dělám úplně všechno. Kde je pak ta konkurence? Já ji můžu mít ve výsledku i v zavazování tkaniček. Opravdu mám ten záběr široký. Od jakéhokoli návrhu, nakreslení prototypu, až po finální výrobek, po finální zpracování, zušlechťování apod. T

A jakou máte vizi do budoucna?

Do budoucna bych si tak chtěl hezky proplout tím, co teď mám. Nechystám se nějak bohatnout a získávat slávu. Chtěl bych procestovat dost světových zemí, to mě baví, mám rád slunce, moře, rád plavu, takže bych rád šel spíš tímto směrem. A to, co mám, a to, co umím, určitě nějakým způsobem využiji, i kdybych měl někde pro někoho opékat buřty na pláži. (smích)

A nějaké profesní, řemeslné výzvy? Něco, co byste se chtěl ještě naučit nebo zkusit?

Pořád bojuji se svářečkou. Mám určitý respekt, protože mám strach z těch plynů a bomb. To je jediné, co mi na mě vadí, že se do toho nehrnu. Nechám to udělat někoho jiného.

Takže kurz sváření jednou přijde?

To asi nepřijde. Kurz sváření je drahý, proč plýtvat penězi, když se to člověk může naučit u někoho v garáži.  A jak říkám, mám z toho respekt. Viděl jsem kamaráda, kterému to popálilo půlku hlavy, a nechtěl bych, aby mi to spálilo ani půlku prstu.

Tak ať se vám v životě daří nepálit si prsty a hodně štěstí. Děkuji za rozhovor.

Zaujaly vás obrazy Romana a chcete vidět víc? Podívejte se na Instagram, značka romanfenik.