Nejprve tvořil v kovárně, teď už raději na šroťáku

Adame, vy jste v dílně a při práci s rukama jako doma. Co vás k tomu dostalo, že děláte to, co děláte?

Odmala jsem se pohyboval v prostoru šrotu. Děda měl sběrnu, táta měl sběrnu, takže to byl takový denní chléb trávit tam čas. Tam jsem si vybudoval vztah k železu. A na střední jsem ještě pořád váhal, jestli nemám jít na sochaře, ale šel jsem nakonec na uměleckého kováře do Hradce. Ten kov tam zůstal. A teď dělám spíš ten šrot.

Tedy spojení šrot a současná činnost je jasné. Měl jste už tehdy myšlenku, že jde o recyklaci materiálu, že to bude mít nějaký význam?

To mě napadlo a začalo bavit asi až během střední školy. I když mě vždycky zaujaly různé kusy šrotu, něco jsem v nich viděl. Ale nikdy mi nedošlo, že u toho skončím a chytne mě to víc jak kovařina.

Co se týče zručnosti, dala vám nejvíc škola, nebo naopak musíte sám pořád přicházet na nové věci?

Každá zakázka, ať je to atypický, osobitý nábytek, který dělám, nebo socha, to je škola. Teď už je ten cíl tedy trošku jiný, čistou kovařinu nedělám už dlouho. Každá věc, kterou dělám, je výzva, a učím se při její výrobě nové věci a techniky.

A kde berete ty techniky - z internetu nebo od jiných řemeslníků?

Na nějakou inspiraci se podívám, ale provedení mám většinou v hlavě a dělám to hlavně podle sebe. Za ta léta se člověk naučí přemýšlet nad tím, jak díly sestavit, zkompletovat, co udělat nejdříve a podobně. Všechno za chodu.

Když něco tvoříte, děláte si nákres, nebo jedete podle fantazie, podle hlavy?

Někteří zákazníci si jednoduchý nákres vyžádají, ale dělám to nerad, neumím moc kreslit. A když dělám nějakou sochu, tak to ani moc nejde. Nevím, jaké věci (a na co) použiji, jaké díly z té mé hromady, co sbírám už léta, vyberu. Takže můžu něco nakreslit, ale najděte si pak díly, aby tomu odpovídaly. Takže si to skládám v hlavě, občas si něco nakreslím na zem a na to díly pokládám. Na papír dělám spíš jednoduché náčrty.

Co funkčnost? Děláte věci designové, třeba ty sochy, nebo i věci, které jsou funkční a slouží?

Dělám oboje. Užité umění – to je ten nábytek. Ten vyrábím opravdu osobitý, zajímavý. A fungovat musí.

Máte svou firmu, kde ty věci vyrábíte?

Dělám spíš sám na sebe. Zákazníci mě můžou najít na internetu, mám webovky steelgallery.cz. Ale 90 % zakázek mám přes doporučení od známých. Když jsem bydlel v Praze, měl jsem tam pár galerií. Tam jsem získal hodně kontaktů a ty se teď projevují. Vybavuji různé obchody, kadeřnictví, designové prodejny apod.

Co vás z řemesla nejvíc baví, jaká činnost?

Nábytek mě baví dost, když mám volnou ruku od klientů. A to je často. Nejvíc mě ale baví sochy zvířat. A jako samotná činnost mě nejvíc baví sváření, tím ty sochy vlastně vznikají. Nejraději svářím CO-čkem. Mám svářecí kurz už ze školy, ten jsem si pak obnovoval.

Na co jste nejvíc hrdý z toho, co jste kdy vyrobil?

Určitě to jsou sochy.  A kdybych měl zmínit velkou zakázku, tak jsem do pražských Holešovic vyráběl umělecky zpracovaný 7m lomený bar. Je umístěný v novém prostoru pro umění.

Máte metu, kterou byste chtěl dosáhnout?

Chtěl bych se dostat do podvědomí více lidí a dělat postupně třeba jen sochy. Být na volné noze. Teď občas dělám třeba i schodiště, zábradlí, nevyhýbám se žádné práci. Chtěl bych to posunout dál a dělat opravdu jen to, co mě baví nejvíc.

Je u vás v rodině někdo další manuálně zručný?

Táta je šikovný, je vyučený elektrikář, ale umí všechno a naučil mě si s každou věcí nějakým způsobem vždy poradit. Jak říkal, můžeš být hloupý, ale musíš si umět poradit.

Dokázal byste v kostce popsat svůj pracovní den?

Chtěl bych říct, že nechodím do práce na šestou, ale třeba až na devátou. Pracuji do oběda, do dvou. Pak jdu většinou se psy na procházku do lesa nebo k řece, kamkoliv. Pak pokračuji v práci, jak je potřeba. Někdy až do večera, když mám hodně zakázek. Ale mám pohodičku, jsem svým pánem - to mě na tom baví.

Je manuální práce pro vás relax?

Tahle práce naplňuje můj život, nejsem z ní nějaký vyřízený. To mě spíš odrovná hodina sezení u počítače. Radši vezmu lopatu, než bych měl sedět někde u počítače. Rád se hýbu a jsem vděčný, že to takhle mám.

Když bychom se bavili o materiálu jako takovém, který materiál máte nejradši?

Rezavý (smích). Je to určitě železo, které jsem schopný svařit. Maximálně ještě nerez nebo litina. Ale jinak prostě klasické železo.

Máte vzor v nějakém umělci? Někoho, kdo vás inspiruje?

Je určitě spousta borců, kteří také dělají sochy či zvířata ze šrotu. V Americe je jich dost. Sleduji pár lidí, kteří mě baví.

Adama můžete dále sledovat pod značkou Steelgallery Adam Langr na webu www.steelgallery.cz.

Zdroj informací: DREAM TEAM - Mistři dílny